Rady pro začínající sběratele mincí a bankovek (6) Sběratelství bankovek – notafilie
Každá bankovka je jiná, i když jsou si někdy velmi podobné. O O vzácnosti nevypovídá jen jejich stav, ale také drobné rozdíly, kterými se liší. Ale cena, to není jediný důvod, proč bankovky sbíráme. Ale rozhodně není zanedbatelný.
Cena bankovek
Cenu sběratelských komodit určuje celá řada faktorů. Je to především počet vydaných a dochovaných kusů a jejich rozšíření mezi sběrateli. A systém nabídky a poptávky – tedy i jistá móda. Bankovky nejsou výjimkou.
Bankovky z úsvitu svého vzniku – ať už ze zahraničí nebo z našich zemí – představovaly většinou velké finanční obnosy. Proto se nestávalo, že by si v době, kdy přestávaly platit, někdo jen tak nechal bankovku na památku. Bankovky se poctivě vracely, vyměňovaly za nové a neplatné kusy banky svědomitě ničily. Proto jsou tyto bankovky velmi vzácné. Velkou část nominálů známe pouze z dobových vyobrazení. Pokud se zaměříme na samostatnou Československou historii, jsou za nejvzácnější papírové peníze považovány státovky první a druhé emise z období první republiky. Na návrzích těchto peněz, které byly vždy považovány za skvosty meziválečné tvorby na celém světě, se podíleli nejvýznamnější umělci té doby – Alfons Mucha, Max Švabinský… Za úplně nejvzácnější naši bankovku je považována 5000 Kč z roku 1919. Ta je známa jen v 26 pravých exemplářích (viz obrázek níže).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
Jak se dělá mincovna (10) Mincovna se slavnostně otevírá
Slavnostní otevření mincovny byl pro mě dlouhou dobu pojem naprosto abstraktní a neuměl jsem si pod ním nic konkrétního představit.
Už uběhla dlouhá doba od chvíle, kdy se něco ve firmě slavilo. Naposledy to bylo převzetí Rudého praporu generálního ředitele Jablonecké bižuterie za vynikající výsledky hospodaření v roce 1987. Organizovali to odboráři a mojí povinností tam bylo přednést aktuální informaci o stavu hospodaření s důrazem na exportní úspěchy. To už ale bylo hodně dávno a za tu dobu se všechno změnilo. Kde tedy hledat zkušenosti a inspiraci, aby historický okamžik proběhl opravdu důstojně. Tím správným místem byla ČNB.
Setkání se sekčním ředitelem sekretariátu guvernéra panem ing. Romanem Leszczynskim byl ten správný okamžik. Opravdu vzdělaný pán s vizáží a chováním anglického džentlmena, mně začal dávat rady, co by se mělo pro hladký průběh chystané události udělat. Slíbil mi, že bude informovat guvernéra Josefa Tošovského a pokusí se rovněž zajistit účast prezidenta Václava Havla. Myšlenka naprosto úžasná.
Druhým člověkem, který mě školil a zároveň dával úkoly, byl ing. Martin Švehla, ředitel tiskového odboru ČNB. Než přišel na banku, pracoval v ekonomickém zpravodajství české televize. Mediálně velmi zkušený člověk, který se v branži perfektně vyznal, a pro manažera z mincovny měl pochopení. Zároveň si uvědomil, že otevření mincovny je vítaná příležitost pro prezentaci centrální banky, které není nikdy dost. Po jednání s těmito pány jsem získal potřebné informace a začal jsem připravovat podrobný scénář, jak bude 1. červenec 1993 v mincovně probíhat.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013.