17. listopad 1989 – jeden z nejvýznamnějších dnů v historii České republiky. Vystoupení studentů v Praze zahájilo období protestů, které vedly až k pádu komunistického režimu v Československu a k návratu demokracie.

Původně vzpomínková akce na události před šedesáti lety, kdy bylo nacisty popraveno devět českých studentů (17. listopad byl uznán jako Mezinárodní den studentstva), začala na pražském Albertově. Studenti měli podle plánu schváleného úřady pokračovat k hrobu Karla Hynka Máchy na Vyšehrad. Vedení města se však důvodně obávalo rozšíření protestů, a tak mobilizovalo jednotky SNB, které měly studentům nenásilně zabránit ve vstupu do centra.

Shromáždění na Albertově se skutečně změnilo v mohutnou protivládní demonstraci, objevily se transparenty žádající zrušení systému jedné vládnoucí politické strany i požadavky na svobodné volby. Značná část lidí se opravdu vydala na Vyšehrad, poté se ale dav, který postupně nabýval na síle, obrátil do centra.

K prvnímu střetu došlo na konci Vyšehradské ulice, kde demonstrující prorazili kordon pořádkových sil a ty nasadily obušky. Dav se poté obrátil a po nábřeží pokračoval do centra.

K události, která vyburcovala statisíce váhajících lidí v celém tehdejším Československu, však došlo až na Národní třídě. Tam školní pohotovostní oddíl SNB přehradil průvodu cestu a další příslušníci sboru prostor nepochopitelně uzavřeli i z druhé strany. Situace se stala nepřehlednou a vyústila až v brutální zásah pohotovostního oddílu vůči studentům, kteří prakticky neměli kam utéct. K bití se přidali i členové výsadkových jednotek, takzvané "červené barety". Rozhořčení obyvatelstva podpořily též zprávy o údajném zabití jednoho ze studentů. Ty se později ukázaly jako falešné.
17. listopad 1989 odstartoval proces, který vešel do dějin jako Sametová revoluce.