„(My) Karel IV., z Boží milosti římský císař a český král, a Václav z Boží
milosti římský a český král, toto důrazně všem ve známost uvádíme. Mezi ne
sčíslnými těžkými starostmi, jimiž ustavičně a úsilovně jsme zaměstnáni
k zajištění blaha svých poddaných, jako obzvláštní péče vyžadující se
objevuje, aby byl za pomoci boží zaveden peněžní řád našeho českého
království a zajištěn tak prospěch a štěstí celého státu.
Chtějíce tedy
zajisté, pokud Nejvyšší ráčí nám to dovolit, odstraniti škodlivé ztráty
v našem království, jimiž pro lehkost běžné mince pražských denárů, jak
v haléřích tak v groších, až do dnešního dne všechen náš lid trpěl, a nad
to se vskutku starati, jdouce po stopách slavného kdysi Jana, blahé paměti
českého krále, otce a děda našeho předrahého: dobře jsme uvážili, ne
chybně ani ukvapeně, ale když jsme mnohokráte v radu vešli a se poradili
s řečeného našeho království českého knížaty, pány a rytíři, našimi
věrnými poddanými o založení, rozvržení a střežení mincovního řádu,
z pevného přesvědčení takto kážeme a stanovíme a tímto rozhodnutím, které
má platit pro nás, dědice a nástupce naše, české krále, bez odvolání a
ustavičně takto nařizujeme:
Od nynějška mincmistr království českého,
který jest a pro věčné časy bude, je pro příště zavázán udržovati bez
jakékoli změny dále popsaný řád, způsob a pořádek při ražbě grošů a
haléřů, aby totiž na 100 hřiven čistého stříbra bylo přidáváno 12 hřiven
mědi a nic více a aby z takto sazeného stříbra byly raženy pražské groše
té jakosti, zrna a stříže, aby tedy 70 grošů vahou a jakostí dávalo jednu
hřivnu zákonitého stříbra. Podobně také haléře buďtež raženy z takového
stříbra, aby 12 haléřů tvořilo cenou a jakostí jeden groš. A mincíři
nynější i všichni pro věčné časy budoucí ať narazí těchto haléřů víc, aby
pak nebylo nutno z tohoto množství za jeden groš platit více haléřů než
12 a aby tento groš nebyl oceňován jakýmkoli způsobem výše, než haléře.
Nadto stanovíme, aby prubíři stříbra, v běžné mluvě zvaní frsuchři,
k ražbě jak pro groše tak pro haléře byli dva. Oni mají a musí hledět a
stále se starat, aby groše i haléře byly raženy dobré a podle zákona a aby
nebyl přimícháván přídavek ve větším množství než jak shora řečeno.
Z těchto pak prubířů jeden, totiž první a hlavní, budiž námi, dědici a
nástupci našimi králi českými jmenován a ustanoven k úřadu prubířskému,
jak se bude líbiti královské vůli. Druhý pak budiž k témuž prubířskému
úřadu podobně vysílán, a kdykoliv to bude vhodné, zase sesazen od pánů
řečeného království, především od těch, kteří v jednotlivých čtvrtích roku
předsedají krajskému soudu, cúdě, nebo prostou jejich většinou.
Tento
druhý prubíř jako odměnu za své práce bude také od nás a po nás od
kteréhokoliv krále českého právě vládnoucího dostávati od urburéře
z královských peněz každého týdne 1 hřivnu grošů, totiž 56 grošů, jak
dlouho bude řádně spravovati svůj úřad.
Tito oba prubíři budou každý za
sebe přísahati, jak jest zvykem, že budou v úřadě jim svěřeném vždy věrni
nám i nástupcům našim, českým králům, království a české koruně a také
pánům království pro téhož království obecný prospěch, a že úřadu zkoušení
stříbra v groších a haléřích chtějí státi v čele: nechť je jim dáno za
povinnost a úkol, aby groše a haléře podle spravedlnosti a zákona byly
raženy a aby z mincovny nevycházely ani nebyly rozšiřovány v ní, leč když
je titíž prubíři úplně přezkouší, schválí a zákonnými shledají podle váhy,
čistoty obsahu i zrna a patřičné hodnoty jak je předepsáno.
Stane-li se
však, že groše nebo haléře nebudou snad přes naše ustanovení raženy podle
tohoto předpisu neb spravedlivé váhy a pro nedbalost nebo vinou uvedených
prubířů přijdou do oběhu, kdykoliv pro toto titíž prubíři budou
obžalováni, ať jsou pohnáni osobně k zodpovědnosti před námi a nástupci
našimi českými králi a před pány, jak oni právě v jednotlivých čtvrtletích
předsedají krajským soudům, cúdám. Jestliže pak budou usvědčeni obsahem
nebo zrnem, že něco takového nařídili nebo provedli s jakostí nebo vahou
grošů nebo haléřů, jako falšovatelé mince buďtež trestáni zaslouženým
trestem smrti. A aby bylo možno snadněji a bezpečněji rozeznat takové
falešné stříbrné groše a haléře, nařizujeme a chceme, aby pro vždycky bylo
zachováno: nechť každý z pánů, kteří obyčejně předsedají soudu cúdě,
uschová u sebe jednu ukázku zrna nebo jakosti, aby mohl v takovém případě
vždy včas a podle skutečnosti usvědčiti a zaslouženým trestem potrestati
vinu nebo nedbalost uvedených prubířů a také falšování kohokoli jiného.
A abychom ani my, dědicové a nástupci naši čeští králové v budoucnu nijak
neměnili toto nařízení, rozhodnutí a ustanovení, jak bylo nahoře vyjádřeno
a které za sebe, dědice a nástupce naše, české krále v dobré víře
slibujeme na věčné časy zachovávati aby však tím spíše oni neodvolatelně
je ustavičně zachovávali, zařídili jsme, aby tento spis byl rozmnožen a
pánům českého království rozdán k úschově, opatřený nadto na jasné
svědectví všeho řečeného s plným našim vědomím pečetěmi našich majestátů.
Dáno v Praze l. P. 1378 dne 2. listopadu, naší vlády, Karla císaře nahoře
řečeného v roce třicátém třetím, císařské vlády pak třicátém čtvrtém, naší
pak krále Václava napřed řečeného českého šestnáctém,
římského pak
třetím.“