DENOMINACE BĚLORUSKÉHO RUBLU Nové bankovky
hospodářství Běloruska se od rozpadu Sovětského svazu neustále potýká s nevydařenou transformací ekonomiky.
Hospodářství Běloruska se od rozpadu Sovětského svazu neustále potýká s nevydařenou transformací ekonomiky. Slabé saldo zahraničního obchodu v kombinaci s nízkou domácí poptávkou opakovaně vede vládu k mnohdy nestandardním zásahům do fiskální a měnové politiky země. národní banka je nucena financovat deficity státního rozpočtu a obdobně jsou i komerční banky nuceny financovat nerentabilní státní podniky.
Narůstající propad hospodářství přinutil v posledních dvou dekádách běloruskou vládu k opakovaným intervencím do národní měny. Poslední z nich vstoupila v platnost 1. června letošního roku. Koncem května oznámila Národní banka Běloruska záměr denominovat běloruský rubl (BYR) a to na základě usnesení prezidenta Lukašenka ze 4. listopadu 2015. Počínaje 1. červnem tak došlo k ukončení oběhu stávajících bankovek řady 2000 a jejich nahrazení novým vzorem 2009. Denominace proběhla v poměru 1:10 000, čímž došlo i ke změně nominálních hodnot, které jsou nově posunuty o čtyři desetinná místa dolů. Tímto krokem tak byla doposud nejnižší bankovka po 100 rublech nahrazena mincí znějící na 1 kopějku. Nově se tak v Bělorusku vedle bankovek setkáme po prvé i s oběžnými mincemi, které jsou raženy v 8 nominálních hodnotách. V návaznosti na tuto změnu následně dochází i ke snížení počtu bankovek na 8 hodnot.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.
Edvard Beneš Poznámky k fenoménu oficiálního portrétu
Termín oficiální portrét dnes vzbuzuje buď nezájem nebo rovnou odpor.
Umělci na něj obvykle reagují smíchem, rozpaky, nebo bryskním odmítnutím. Pokud nechceme docházet k závěrům pomocí nějaké té rychlé a snadné cesty, pak bude užitečné napřed stručně rekapitulovat.
Oficiální portrét sice není starý jako umění samo, na jeskynních malbách ho neuvidíme, ale i tak jde o výtvarnou disciplinu s úctyhodným stářím. Ve stylizované formě ho najdeme v dílech velkých kulturách Mezopotámie a Egypta, v realistické podobě pak v pozdním antickém Římu. Odtud už pokračuje víceméně souvislá linie až do dneška.
Na zpodobeních faraónů a císařů pracovali tehdejší umělci podle podmínek, které se dodnes v zásadě nezměnily. Model si měl být podobný, ale to nebylo hlavní a jediné kritérium úspěchu. Přílišný realizmus mohl být naopak na škodu, jestliže výsledek evokoval u diváka jiné pocity než obdiv, úctu, případně i posvátnou hrůzu. Pravda, výjimky byli už tehdy. Faraón Achnaton údajně u svých portrétistů trval na realizmu a jeho portréty proto mají individuální, disharmonické rysy. Jinak ale naprostá většina panovníků trvala na takovém portrétu, který by upevňoval jejich autoritu u poddaných a tomu bylo vše podřízeno. Panovnický portrét, na kterém bychom zaznamenali lidské slabosti jeho modelu, to je protimluv.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
