Kalendárium 2012 stříbro. Přehled kategorie.

Ze světa kovových známek (12) Hrací známky II.
Hrací a reklamní známky výrobců výherních automatů tvoří další etapu v historii českých účelových známek, jež byly spojené se zábavou.

Již na sklonku éry Rakouska- Uherska se v restaurantech objevovaly první výherní automaty - import amerických, anglických a německých modelů. Poměrně u nás rozšířený a snad i domácími výrobci kopírovaný byl německý výherní automat Bajazoo, na kterém výše výhry záležela na obratnosti hráče1. Zde uvedená známka (obr. 1) je přisuzována berlínskému výrobci automatů Bajazzo firmě Giese & Co. Berlin. (Menzel 2005: 96).

Po první světové válce se i u nás rozběhla výroba rozličných automatů, hrací nevyjímaje. Centrum výroby bylo v Semilech, kde od poloviny dvacátých let XX. století působilo několik výrobců. První hrací automat v Čechách sestavila firma Josef Mach Semily, jež výherní automaty nejen vyráběla, ale také je v okolních pohostinských podnicích i provozovala, na což jako první v Semilech měla od roku 1926 licenci. Vyráběla hrací automaty s názvy Forma, Mars a Xylotyp a kopie německých nevýherních automatů. S výrobou výherních automatů skončila před druhou světovou válkou. Další tři semilské výrobce výherních automatů připomínají jejich výrobky.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013

Mincovnictví USA (5)
Zlatý věk

Politické tahanice, které vedly ke znovuobnovení ražby dolaru, skončily roku 1900 přechodem USA na zlatý standard. Novou kapitolu národního mincovnictví odstartovalo znovuzvolení Theodora Roosevelta v roce 1904. Energický prezident stál za vznikem mnoha inovativních a kontroverzních ražeb, dodnes považovaných za nejkrásněší mince v historii USA. Hospodářská krize nakonec přinutila zemi ke zrušení zlatého standardu a z oběživa zmizely zlaté mince.

Na cestě ke zlatému standardu
Po ukončení ražby dolaru se společnost rozdělila na dva tábory: příznivce bimetalického standardu tzv. „Silverites“ a zastánce zlatého standardu tzv. „Gold Bugs“. Druhý z táborů postupně získával převahu a zákon z roku 1875 proto umožnil výkup „greenbacks“ ve zlatě a drobných bankovek ve stříbře. Když koncem roku 1878 „greenbacks“ opět dosáhly hodnoty nominálu ve zlatě, opuštění bimetalického standardu bylo pouze otázkou času. Běžného člověka více než politické debaty zajímalo, zda je k dispozici dostatek oběživa pro každodenní transakce. Po zrušení half dime roku 1873 bylo stále těžší rozměnit 1/4dolar. Stovky věcí běžné denní spotřeby stály 10 centů a zákaznící platící quarterem (čtvrťákem) často dostali zpět jen dime a nebo reál v hodnotě 12 1/2 centu.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU