HAITSKÉ GOURDE
Stručná historie, UV ochrana vybraných bankovek [1979–2014]
Haitský gourde (francouzsky gourde haitienne, v haitské kreolštině goud ayisyen) je měnová jednotka karibského státu Haiti. ISO 4217 kód je HTG. Jeden gourde sestává ze 100 centimes (1/100; francouzky nebo také santimes v haitské kreolštině). Z pohledu vývoje měny se gourde rozděluje na tzv. 1.– 3. gourde, kdy jednotlivá stadia odpovídají určitému časovému období.
First gourde; 1813–1870. První gourde byl zaveden v roce 1813 a nahradil livre v poměru 1 gourde, které se dále rozdělovalo na 8 livres a 5 sous (=sús). Zde je nutné podotknout, že první bankovka, která byla na území Haiti používaná je již z roku 1790 a odpovídala nominální hodnotě tzv. 4 escalins (=eskalů). Emitentem bankovky byla Républiqe Française – Administration des Isles sous le Vent.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2018.
Ze světa kovových známek (6) Telefonní známky
První známky do telefonních automatů byly u nás zavedeny některými pražskými hotely
a restauracemi patrně již v době mezi válkami1.
(Obr. 1 2, Obr. 2) V tomto období se do
veřejných telefonních stanic užívaly jednokorunové mince vzor 1922 (Ø 25 mm, 6,66
g). Podle metrologických údajů shodných s prvorepublikovou jednokorunovou mincí lze
usuzovat na telefonní známky u ražeb, kde to není z legendy ani obrazu zřejmé. (Obr. 3, 4)
Některé privátní telefonní známky se lišily průměrem i hmotností od soudobých mincí. Užití telefonního automatu tak bylo omezeno na držitele zvláštních známek, vydávaných provozovatelem telefonního automatu, zpravidla hotelem. Průměry těchto známek byly 27 a 29 mm. (Obr. 5)
Zvláštní známky do veřejných automatů vznikly až na počátku čtyřicátých let v období Protektorátu Čechy a Morava. Okolnosti vzniku protektorátních telefonních známek byly dostatečně popsány v literatuře, odkazuji tak na práci Likovský-Štemberg-Šůla (1997). Zde bych pouze uvedl, že výrobcem telefonních známek pro Telefonní automatovou akciovou společnost (TAAS) byla ražebna Vladimír Podivín Praha. Známky měly kompenzovat nedostatek
jednokorunových mincí vzor 1922 tezaurovaných obyvatelstvem do doby, než budou vyražené v dostatečném množství protektorátní jednokorunové mince. Dvojjazyčné českoněmecké známky byly ražené ve čtyřech značených emisích v celkovém nákladu 1 100 000 a jejich platnost byla ukončena na jaře 1944. Od ledna 1944 je v upravených automatech nahradily zinkové protektorátní jednokorunové mince. (Obr. 6)
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
