Karel VI. Habsburský (1. 10. 1685 - 20. 10. 1740) – císař římskoněmecký z rodu Habsburků. Také český, uherský a španělský král (v Uhrách a ve Španělsku Karel III., v Čechách jako Karel II.)
Karel se narodil ve Vídni jako mladší syn císaře Leopolda I. a jeho třetí manželky Eleonory Magdalény Wittelsbachové. Už jako dítě byl, podobně jako jeho bratr Josef, velmi jazykově a hudebně nadaný. Leopold byl přesvědčen, že po smrti posledního španělského Habsburka Karla II. usedne na tamní trůn právě jeho mladší syn. Karel II. však jako svého následníka určil Filipa z Anjou, vnuka francouzského krále Ludvíka IV. S předáním vlády nad Španělskem a jeho rozsáhlými zámořskými koloniemi Bourbonům, však Habsburkové rozhodně nesouhlasili. A přidali se také Angličané, Holanďané i Portugalci, kteří spolu s dalšími menšími státy uzavřeli protifrancouzskou koalici. Válka o španělské dědictví se rozhořela naplno a zasáhla nejen Evropu, ale i vzdálené americké kolonie. V čele koaličních vojsk vyrazil Karel proti Francii už jako španělský král. K zásadnímu obratu v konfliktu došlo v roce 1704 po bitvě u Hochstädtu, kde Francouzi se svými bavorskými spojenci utrpěli drtivou porážku.
Otřesenou francouzskou armádu pak stíhal jeden vojenský neúspěch za druhým. Přesto dvojvládí pokračovalo: koaličním silám se totiž na svoji stranu nepodařilo přetáhnout většinu španělské šlechty a bez její podpory nebylo v silách spojenců Španělsko zcela ovládnout. V Madridu tak vládl bourbonský Filip a v Barceloně habsburský Karel III.
Patovou situaci vyřešila až smrt vládce habsburského soustátí a Karlova staršího bratra Josefa I. v roce 1711. Uchazeč o španělský trůn se jako následník musel vrátit do Vídně. Už 12. listopadu téhož roku byl Karel ve Frankfurtu nad Mohanem korunován za císaře římskoněmecké říše. Uherským králem se stal 22. května roku 1712 v Prešpurku, (dnešní Bratislavě), českým pak až 5. září 1723.
Habsburkové záhy přišli o podporu Angličanů, kteří se obávali, že by jim v případě Karlova úspěchu ve Španělsku, vyrostla velmi silná konkurence. Uzavřeli proto s Francií mír, na který Karel přistoupil jen velmi neochotně.
Porážkou Turků a získání nových držav na Balkáně si král naklonil uherskou šlechtu. V rámci monarchie vystupoval jako přísný katolík a jiná náboženství se snažil potlačovat. V roce 1713 vydal Pragmatickou sankci, která ustanovovala nedělitelnost habsburských držav a nástupnictví ženské linie v případě, že nebude k dispozici mužský následovník.
Karel VI. zemřel 20. října 1740 na následky nachlazení při lovu. Pochován byl do kapucínské hrobky ve Vídni.
PRAŽSKÁ MINCOVNA.CZ