Kolonie, kolonie a zase kolonie… (1) Francie
Rozpínavost evropských států patřila od středověku vždy mezi výsady mocností mající přístup k moři.
Mezi tyto velmoci se řadí také Francie, která v první polovině 17. století kolonizovala severní Ameriku z hlediska obchodního, nežli z pohledu strategického. Ve své době to neměli kolonizátoři nikterak jednoduché, protože naráželi na neustávající odpor již dříve usídlených Portugalců a Španělů.
Založením Port Royal a posléze po třech letech také města Quebec, dali podnět k založení kolonie s názvem Nová Francie, která se nacházela u břehu řeky Sv. Vavřince. Založením města Lousiany expandovali kolonisté ve prospěch krále více na západ. Po prohrané tkzvané sedmileté válce s Anglií však Francie o tuto kolonii přišla. V této době se také rozhodla
kolonizovat menší karibské oblasti, které se staly díky africkým otrokům výnosnými. Rokem 1604 se píše počátek kolonizace Francouzské Guyany, která zůstala kolonií do dnešních dob, proto se na tomto území platí evropskou měnou eurem. Francie se také kolonizačně rozvíjela na africkém kontinentu, kde získala značná území, o které postupem času opět přišla. Jednou z mnoha kolonií bych zmínil pohledem na bankovku stát na tomto černém kontinentě zvaný Francouzská Západní Afrika. Tato federace byla původně založena v roce 1895 jako unie Francouzského Súdánu, Pobřeží Slonoviny, Senegalu a Francouzské Guiney. Postupem času se tato federace rozrostla o sousední teritoria Dahomey a Mauretánie.
Po první světové válce bylo odebráno společenstvím národů Německu Francouzské Togo, které se připojilo k Dahomey, ale zachovalo si svou vlastní samosprávu. V průběhu svého trvání Francouzské Západní Afriky docházelo k mnoha reorganizacím, ale centrálně za chod unie odpovídal Dakarský generální guvernér přímo Ministerstvu pro kolonie v Paříži, naproti tomu jednotlivé složky této unie se zodpovídaly pouze Dakarskému gubernátu. V září 1958 proběhlo referendum o budoucnosti tohoto francouzského společenství. Jednotlivé země si zvolili možnost vzniku autonomních republik v rámci společenství, které však nemělo dlouhého trvání.
Jako jediná si v tu chvíli zvolila cestu úplné nezávislosti Guiney.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
ÚČELOVÉ ZNÁMKY OKRESU CHOMUTOV II
Nová publikace
Čtenáři časopisu Mince a bankovky jistě dobře znají jednoho z pravidelných přispěvatelů pana Marka Cajthamla. Seriál článků Ze světa kovových známek, který zkoumá a popularizuje pestrý svět účelových známek, má za sebou již více než čtyřicet pokračování. A jeho publikace České chmelové známky patří k základní literatuře pro zájemce o tento obor.
Oblastní muzeum v Chomutově vydalo v listopadu 2017 svou novou publikaci – Účelové známky okresu Chomutov (Chomutovska a Kadaňska) II. navazuje na knihu Účelové známky okresu Chomutov (Chomutovska a Kadaňska), již vydalo chomutovské muzeum v roce 2004. Již tehdy autor konstatoval, že v budoucnu dojde jistě k objevu dalších účelovek. A nová publikace mu dává za pravdu, přináší dalších 122 regionálních účelových ražeb. K jejich objevům došlo v muzejních a soukromých sbírkách, významný byl rovněž přínos detektorové prospekce.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
