Blanka Matragi - série Motýlí barvy vzor 6 - b.k.

MADAGASKAR; ND (2017)

Nová etapa madagaskarských bankovek

V polovině letošního roku vydala centrální banka Madagaskaru (Banky Foiben‘i Madagasikara; angl. Central Bank of Madagascar) zcela novou podobu madagaskarských bankovek. Rozsah nominálních hodnot je od 100 ariary do 20000 ariary. Bankovky mají charakter ND.

Jak víme, v historii Madagaskaru se vyskytla i nominální hodnota 25 000 franků, kterou reprezentovalo 5000 ariary. Nelze však zjednodušovat, že se jednalo o nejvyšší nominální hodnotu v historii Madagaskaru. Nejprve byly tištěny bankovky ve frankovém monetárním systému (1974–1998). Až v roce 2003 byl na Madagaskaru zaveden systém ariary, který se ale přepočítával na franky. Při přepočtu franků na ariary byl zaveden systém 1 : 5 (500 franků = 100 ariary). Obdobný přepočet od roku 2003 platil také v převodu ariary na franky. Nové bankovky mají zcela odlišný vzhled od tradičních bankovek z let 2003 – 2014. Jsou vybaveny řadou zcela nových ochranných prvků, které bankovkám dávají statut téměř nekopírovatelných bankovek pro výrobu falz. Pouze pro úvodní rekapitulaci uvádíme, že základní měnovou jednotkou jak jsme již uvedli, je v současné době, v podstatě od již zmíněného roku 2003, ariary. Zkratka podle ISO 4217 je MGA. Ariary je jedna ze dvou měn, která nepoužívá desítkovou soustavu (druhou je mauritánská ukíja). Jeden ariary sestává z 5 iraimbilanja. Názvy ariary a iraimbilanja mají původ už v předkoloniálního období.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.

Opavské psí známky z 19. století

Nic nedokresluje rozpaky provázející dřívější pohled na účelové známky nejrůznějšího druhu v opavském muzeu lépe, než konvolut evidenčních psích známek z 19. a prvé poloviny 20. století.

Prvotní zařazení materiálu tohoto druhu ke sbírkám numismatickým, vystřídal názor oscilující mezi jeho umístěním někam na samou periferii numismatického zájmu a úplným zavržením, až po výsledné zakončení jeho putování přiřazením do sbírek historických.1

Obecně se však tyto drobné reálie dokreslující kdysi všední každodennost, dočkaly konečně svého místa na výsluní a jsou dnes (zvláště ty z 19. století) vyhledávaným sběratelským artiklem. Jsou-li „čitelné“ a navíc mají jistý výtvarný náboj, stávají se půvabnými doklady někdejší reality všedního dne konce předminulého století.
Za nejstarší evidenční psí známku z Opavy (ze Slezska?) je zatím možno považovat muzejní exemplář z roku 1874.2 Pouhých pět let tak dělí tento vzácný opavský kus od dosud nejstarší publikované psí známky z roku 1869, pocházející z Kroměříže.3 Města Kroměříž a Olomouc obdržela na Moravě jako prvá, a to počátkem roku 1869, povolení vybírat poplatky za držení psů.4 Svoji prioritu si v tomto směru Morava udržela i v letech následujících, neboť počátkem příštího roku uděluje císař povolení dalším městům Příboru, Moravské Třebové a Svitavám, v závěru téhož roku ještě Znojmu a Brnu. O rok později, tedy koncem roku 1871 pak Jihlavě a Novému Jičínu.5 O situaci na severní Moravě či Slezsku jsme však informováni pouze sporadicky.6

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011

Blanka Matragi - série Motýlí barvy vzor 6 - b.k.