TUNISKO 5 DINÁRŮ
Bankovka Pick#95a; 2013
Tunisko je stát v severní části Afriky. Jedná se o republiku, která se v arabštině označuje jako al-Džumhuríja at-Túnisíja, v arabské translaci ةيروهمجلا ةيسنوتلا . Historie bankovky o nominální hodnotě 5 dinárů se píše již od roku 1958, kdy byla vydána jmenované hodnoty Pick#59a jako nedatovaná.
Nosným motivem na aversu bankovky byl portrét presidenta Habib Bourguiba. U bankovky byla použita signatura 30 (Mansour Moalla & Hédi Nouira). Před rokem 1958 byl na území současného Tuniska frankový monetární systém (do roku 1957). Bankovka o nominální hodnotě 5 dinárů se pak objevuje ve všech vydaných emisích bankovek vyjma emisí z roku 1986 a 2005–2008. Těch bylo do roku 2013 dvanáct. V emisi z roku 1960 & 1962 byla bankovka 5 dinárů emitována dokonce dvakrát.
V následujícím příspěvku se budeme detailněji věnovat bankovce z roku 2013, Pick#95a. Emitentem bankovky je Banque Centrale de Tunisie. Bankovka je vybavena holografickým pruhem, který se označuje jako tzv. semiholografický pruh. V roce 2014A byl tento termín poprvé použitý v rozsáhlé studii o hologramech a jejich variantách. Ochranná funkce semihologramů je založena na jejich vizuálních projevech (barevnost, kinetické a 3D efekty), které jsou důsledkem difrakce světla na detailech struktury na úrovni nanometrů. Mikrostruktura je většinou reliéfní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.
Jak se dělá mincovna (21)
Jak jsem potkal naše prezidenty
Už je to hodně dávno, co moji prarodiče vzpomínali, jaké to bylo za císaře pána a kdy začala ta Velká válka. V loňském roce už to bylo 100 let. Můj otec, narozený v roce 1915 zažil tuto těžkou dobu jako novorozenec a svůj život sdílel pod vedením našich prezidentů. Doba Klause a Zemana už ho minula. Názory na jednotlivé prezidenty měl pevně vyhraněné, a tak se nelze divit, že je snadno přenesl i na mě. Masaryk a Beneš se v naší rodině těšili velké vážnosti. Socialističtí prezidenti, vyjma Ludvíka Svobody, byli bráni jako komunističtí pohlaváři, kteří se ke svému úřadu dostali díky vedoucí úloze strany, a tomu odpovídalo jejich prezidentování. Naopak Václavu Havlovi věnoval vždy svoji přízeň.
Otec celý život pracoval jako rolník, nikdy neměl šanci, aby se s některým prezidentem osobně setkal. Snad po tom ani netoužil. Mně osud připravil zcela jiné úkoly. Potkávat se s prezidenty nepatřilo přímo do mé pracovní náplně, ale s jejich úředníky jsem měl co do činění. Za prezidentování Václavů Havla a Klause, se stali obchodními partnery České mincovny. Prvotní styky s hradními zaměstnanci mi zprostředkoval kamarád Jaroslav Šafařík, kterého jsem znal jako funkcionáře Československé strany socialistické v Jablonci nad Nisou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.