Mincovnictví USA (5)
Zlatý věk
Politické tahanice, které vedly ke znovuobnovení ražby dolaru, skončily roku 1900 přechodem USA na zlatý standard. Novou kapitolu národního mincovnictví odstartovalo znovuzvolení Theodora Roosevelta v roce 1904. Energický prezident stál za vznikem mnoha inovativních a kontroverzních ražeb, dodnes považovaných za nejkrásněší mince v historii USA. Hospodářská krize nakonec přinutila zemi ke zrušení zlatého standardu a z oběživa zmizely zlaté mince.
Na cestě ke zlatému standardu
Po ukončení ražby dolaru se společnost rozdělila na dva tábory: příznivce bimetalického standardu tzv. „Silverites“ a zastánce zlatého standardu tzv. „Gold Bugs“. Druhý z táborů postupně získával převahu a zákon z roku 1875 proto umožnil výkup „greenbacks“ ve zlatě a drobných bankovek ve stříbře. Když koncem roku 1878 „greenbacks“ opět dosáhly hodnoty nominálu ve zlatě, opuštění bimetalického standardu bylo pouze otázkou času. Běžného člověka více než politické debaty zajímalo, zda je k dispozici dostatek oběživa pro každodenní transakce. Po zrušení half dime roku 1873 bylo stále těžší rozměnit 1/4dolar. Stovky věcí běžné denní spotřeby stály 10 centů a zákaznící platící quarterem (čtvrťákem) často dostali zpět jen dime a nebo reál v hodnotě 12 1/2 centu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
Ze světa kovových známek (4) Známky městské dopravy
Užívání známek při samoobslužném placení jízdného městské dopravy1 nebylo v českých zemích rozšířené tak jako v sousedním Německu, kde známky vydaly městské dopravní podniky skoro v každém větším městě.
Prvenství u nás a v celém Rakousku-Uhersku má slezská Opava, kde samoobslužné placení jízdného známkami s hodnotami 5 a 10 haléřů bylo zavedeno v roce 1905. V Těšíně byla elektrická dráha spojující nádraží Košicko-bohumínské dráhy se starým městem uvedena do provozu v roce 1911 a i zde byla uplatněna samoobslužná úhrada jízdného kovovými známkami s hodnotami 6 a 12 haléřů. Pro úplnost dodejme, že na našem území vydaly známky městské dopravy i další dopravní podniky – Brna, Českých Budějovic, Liberce, Prahy a Ústí nad Labem2.
Známky se prodávaly s množstevní slevou, kupříkladu v německých Cáchách (Aachen) 12 kusů za cenu 10 (Hasselmann s. 379), prodejní místa byla v kioscích, prodejnách novin, tabáku, později i automatech. Rozmanité nominální hodnoty odlišovaly známky na dětské jízdné a pro dospělé, různé hodnoty někdy diferencovaly vzdálenosti, jaké bylo možné v ceně známky ujet. V některých případech se známky městské dopravy staly na čas součástí drobného oběživa zejména v dobách,kdy jej byl přechodně nedostatek. Jako platební prostředky byly akceptovány drobnými obchodníky a živnostníky. Navzdory této okolnosti nelze tyto ražby řadit mezi nouzová platidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
