CHANNEL ISLANDS A LUNDY Mincovnictví závislých území Britské koruny (2)
Ačkoliv byly Channel Islands (Normanské ostrovy) od 11. století vlastnictvím anglické Koruny, vždy na nich obíhaly francouzské mince.
Oba bailiwicky v 19. století zavedly vlastní měnu: doubles na Guernsey a části šilinku na Jersey. Lundy sice nepatří mezi závislá území ale bylo by škoda nezmínit zajímavý příběh spojený s mincemi tohoto nevelkého soukromého ostrova.
Channel Islands
Ostrovy známé pod souhrným názvem Channel Islands (Normanské ostrovy) se nacházejí v kanálu LaManche, u pobřeží Normandie. Tvoří je dva bailiwicky: Bailiwick of Jersey a Bailiwick of Guernsey. Channel Islands byly od roku 933 součástí Normandského vévodství a po nástupu Viléma Dobyvatele na anglický trůn, připadly Anglii. Když se roku 1259 Jindřich III. vzdal nároku na Normandské vévodství, ponechal si Channel Islands, které byly od té doby spravovány jako vlastnictví Koruny, ale odděleně od Anglie. Během občanské války royalistické Jersey poskytlo útočiště Karlovi, princi z Walesu, zatímco Guernsey podporovalo Parlament. Během 2. světové války se Ostrovy staly jedinou částí Commonwealthu okupovanou Němci a byly i posledním osvobozeným místem v Evropě.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
Jan Rolenc Specialista na slezské mince
K velkým znalcům historie slezského mincovnictví patří teprve čtyřiadvacetiletý student Jan Rolenc z Havířova.
O numismatiku se začal zajímat už v dětství, na slezské ražby se specializuje od roku 2008.
Sběratelství v jeho pojetí není pouhé statické hromadění mincí. Numismatik má mít především znalosti: o místě a době vzniku mince, o technologii tehdejší v ýroby i o historických
souvislostech. To jsou pravidla, kterými se řídí student Slezské univerzity v Opavě Jan Rolenc. Sběratelství považuje za dynamický koníček, a proto, v ybaven fotoaparátem
a poznámkov ým blokem, neváhá v yrážet do širokého okolí, aby navštěvoval historické objekty nebo pátral v zaprášených archivech. „Už jako dítě jsem obdivoval zahraniční mince, které vozili z dovolených většinou strýcové. Zlom nicméně nastal před osmi lety, kdy v Havířově otevřeli numismatickou prodejnu, a já jsem byl šokován, že třeba vídeňské feniky,
mince z patnáctého století, se dají pořídit za pouhou stokorunu,“ zavzpomínal na událost, která odstartovala jeho odborný zájem. Právě zmíněné „drobáky“ se staly základem Janovy první sbírky, z níž mu ovšem dnes už mnoho nezbylo.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
