300. VÝROČÍ NAROZENÍ MARIE TEREZIE Pamětní mince 200 Kč 2017 I
První pamětní stříbrnou mincí nominální hodnoty 200 Kč roku 2017 je mince k 300. výročí narození Marie Terezie, kterou vydala Česká národní banka 26. dubna 2017 na základě vyhlášky č. 81/2017 Sb.
První pamětní stříbrnou mincí nominální hodnoty 200 Kč roku 2017 je mince k 300. výročí narození Marie Terezie, kterou vydala Česká národní banka 26. dubna 2017 na základě vyhlášky č. 81/2017 Sb.
Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna se narodila 13. května 1717 ve Vídni jako nejstarší dcera Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. V roce 1736 se provdala za Františka I. Štěpána Lotrinského, který byl v roce 1745 zvolen císařem Svaté říše římské. Měli spolu 16 dětí, 11 dívek a 5 chlapců, z nichž se 12 dožilo dospělosti. Po smrti Karla VI. 20. října 1740 se Marie Terezie ujala panování na základě Pragmatické sankce. Nastoupila do složité situace zastaralé monarchie, nepřipravená na státnické povinnosti. Sousední státy neuznaly její nástupnictví, o které pak musela vést války, které monarchii ještě více oslabily. Východiskem byla modernizace říše, kterou provedla zejména v oblasti finančnictví včetně měny, školství a soudnictví a položila základy reforem i dalších oblastí, uskutečněných až jejími nástupci. V závěru života už byla konzervativnější, což bylo předmětem sporu s jejím synem a spoluvladařem Josefem II. Marie Terezie panovala 40 let a zanechala svých nástupcům částečně reformovaný, na svou dobu poměrně moderní stát. Zemřela 29. listopadu 1780 ve Vídni.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
Kdo byl Andragorás? Záhadní vydavatelé antických mincí
Kouzlo a tajemství řecké klasické numismatiky spočívá v různorodosti mincovních motivů, nominálů i vydavatelů. V období helénismu jsou emise měst či městských států doplněny nominály panovníků.
Zatímco klasické řecké antické mince doslova plýtvají obrazovými náměty, postavy bohů se střídají s totemovými zvířaty či božskými atributy, helénistické mince vykazují značnou námětovou rigiditu. Lícní stranu charakterizuje většinou portrét zprava (buď vydavatele, jeho předka nebo některého z bohů), rubní strana je vyhrazena pro božstvo a nápisy identifikující vydavatele.
Obecně proto platí, že rámcové určení helénistických mincí k jednotlivým vydavatelským domům či oblastem je jednoduší než v případě mincí klasických. Jejich přesné přiřazení konkrétnímu panovníkovi či dokonce lokalizování místa jejich vzniku je však mnohdy nesmírně obtížné. Situaci ztěžuje skutečnost, že následník často vydával mince s portrétem zemřelého předchůdce či zakladatele dynastie (Seleukovci, Ptolemaiovci), nebo s portréty svého dobrodince a podporovatele (např. nejkrásnější portréty Seleuka I. se dochovaly na ražbách pergamského vládce Filetaira).
Neméně potíží způsobuje opakování několika dynastických jmen v jednom rodě, (Antiochos, Seleukos, Alexandros, Apollodotos, Diodotos), extrémní případ je pak jméno Ptolemaios, které lze přečíst na všech egyptských epigrafických ražbách.
Samostatnou kapitolu a mnohdy badatelský oříšek představují ražby ve stylu emisí Alexandra Velikého. Jeho mince z drahých kovů byly napodobovány téměř sto padesát let po jeho smrti v mincovnách od Makedonie až po města v Malé Asii a Palestině. Rozhodnutí, zda mince vznikla za života velkého krále, je bez specializované literatury nemožné a mnohdy i přesto sporné. Stejně tak rozlišování mincoven pomocí mincovních značek je velmi diskutabilní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
