Spisovatel a indiánský bojovník Pamětní medaile Karla Maye
Snílek, dobrodruh a především úspěšný spisovatel, který svými výpravnými romány ovlivnil nejednu generaci.
To byl Karel May, od jehož smrti loni uplynulo sto let. Jubileum připomíná zajímavá medaile s portrétem indiána na rubu; jako součást cyklu Kalendárium 2012 ji v omezeném počtu razí Pražská mincovna.
Zlatý medailon má hmotnost půl trojské unce (15,56 g) a průměr 28 milimetrů. Stříbrný pak váží dvojnásobek a jeho průměr činí 37 milimetrů. Pro obě varianty jsou samozřejmostí kovy maximální ryzosti. „Při zpracovávání podobizny Karla Maye, dominující lícní straně, jsem vycházel z dobových fotografií,“ uvedl autor sádrového modelu Miroslav Schovanec. Ústřední motiv opisuje jméno spisovatele a letopočty jeho narození a úmrtí. Ve spodní části aversu jsou umístěny značky Pražské mincovny a autora návrhu. „Pro rubovou stranu jsem na požadavek zadavatele vymodeloval portrét Indiána v čelence z peří. Jedná se o volné pracování, aniž by předlohou byla konkrétní postava,“ doplnil Schovanec.
Medaile připomínající Karla Maye je součástí Kalendária 2012, první ročníkové sbírky Pražské mincovny. „V současnosti vrcholí příjem objednávek pro v pořadí druhé Kalendárium. Zájemci mají možnost si sadu rezervovat do konce ledna,“ připomněl Jaroslav Tomanec z představenstva Pražské mincovny s tím, že uzávěrka objednávek skončí posledního ledna.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (11) Ústup ze slávy
Střídmá heraldika doby klasicismu předznamenává nastávající soumrak šlechty.
Ten tam je patos a sebevědomí barokních erbů. Amorálnost a dekadence se šířily salony rokokové aristokracie jako mor. Tahle šlechta opravdu neměla budoucnost a davy zběsilých páriů jí to roku 1789 daly v Paříži pocítit.
„Vaše Veličenstvo, mám nové a hrozné zprávy z Francie. Před čtyřmi dny pařížská lůza obsadila městské vězení. V celách pak povraždila všechny zde uvězněné kněze a šlechtice. Mrtvých je už víc než tisíc a tohle zabíjení bezbranných pokračuje i mimo Paříž!“ Komoří císaře Františka I. domluvil a s úklonou opustil jeho pracovnu v Hofburgu. Když pak sestupoval ze schodů, napadlo ho, že snad právě teď, v září roku 1792, skončila staletá nedotknutelnost šlechty. Kdo to zažil, anebo o tom jen slyšel, ten na tuhle zkušenost už nikdy nezapomene. „Zářijové masakry“ v Paříži, a pak po celé Francii, ukončily
společenskou dominanci šlechty, která byla po staletí samozřejmostí. Takřka ze dne na den se urozenost stala rizikem. Erb byl spíš terčem a titul pozvánkou do vězení, případně pod guillotinu. Když odezněl teror a opadla krvavá vlna hnaná zoufalstvím a zuřivostí lidu, docházelo ve Francii k pokusům o návrat k předchozím poměrům.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.