JERUZALÉM ZE ZLATA
Budova Nejvyššího soudu
O řadě izraelských zlatých investičních mincí vydaných Izraelskou bankou (Bank Jisrael) jsem psal v číslech 6/2014 a 4/2015 tohoto časopisu. Řada se postupně doplňuje o nové mince s architektonickými památkami a skvosty Jeruzaléma. V loňském roce tuto řadu doplnila zlatá uncová mince v hodnotě 20 NIS, na jejímž reversu je vyobrazena budova Nejvyššího soudu.
Roku 1986 byla vypsána mezinárodní architektonická soutěž na návrh budovy Nejvyššího soudu v Jeruzalémě. Soutěže se zúčastnilo mnoho významných architektů, mezi nimiž byli například americký Richard Meier nebo mexický architekt Ricardo Lagorreta. Soutěž nakonec vyhráli dva izraelští architekti Ram Karmi a jeho sestra Ada Karmi-Melamed. Po několikaleté výstavbě byla roku 1992 budova Nejvyššího soudu dokončena a slavnostně otevřena.
Dvacetišekelová mince má shodné parametry s předchozími mincemi této řady: Průměr 32 mm, hmotnost 31,1 g, ryzost 999/1000 Au a počet vydaných mincí 3600 kusů. Jako u předchozích mincí této řady je jednotný avers. V jeho horní části je státní znak Izraele. Pod ním je vyobrazení lva, který je symbolem Judska a izraelského kmene Juda. Reliéf lva je převzat z pečetítka pocházejícího z 8. století př. n.l. a nalezeného během vykopávek na Tel Megido.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.
Výrobní defekty na mincích (2)
V první části této mini série byly popsány jednotlivé fáze mincovní výroby od přípravy a zpracování mincovního kovu až po realizaci finálního produktu tj. ražbu mince.
Ve stručnosti byly představeny základní technologické postupy a operace včetně používaného mincovního nářadí a strojního zařízení. Cílem bylo vytvořit jakousi informační základnu, na kterou bude navázáno v dalším textu.
Výrobní defekty postřehnutelné na mincovních ražbách mohou mít řadu rozdílných podob. Tyto chyby v mincovně vznikaly v různých etapách výrobního procesu a mají řadu příčin. Jak bylo uvedeno na úvod I. části tohoto pojednání (viz časopis M&B 5/2014) skládalo se mincovní dílo ze tří základních fází. Zastavme se u prvních dvou – přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání) a mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení). Vady vzniklé během přípravy mincovního kovu jsou dány zpravidla nedokonalostí tavby, postupů čištění a odlévání mincovního kovu. Svůj vliv měly i do jisté míry omezené možnosti dostupných kontrolních metod. Důležité také bylo nastavení kritérií pro hodnocení finálního výrobku, tedy vymezení toho, co ještě nebylo důvodem k vyřazení mince mezi vadné kusy (zmetky). Z dochovaného numismatického materiálu je dobře patrné, jak asi mohla tato kritéria vypadat. Vše samozřejmě záviselo také na době, kdy se ražba realizovala.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
