Jeruzalém ze zlata Řada investičních mincí s památkami Jeruzaléma
Jeruzalém byl hlavním městem starověkého Izraelského království za panování králů Davida a Šalomouna
(10. stol. př.n.l.) a po jeho rozpadu, roku 931 př.n.l., se stal hlavním městem Judského království, v němž až do roku 586 př.n.l. kralovali panovníci Davidovy dynastie.
Tehdy byl Jeruzalém dobyt vojsky babylónského krále Nebúkadnesara II. a Šalomounův chrám, jenž představoval náboženské, kultovní a kulturní centrum židovského národa, byl zničen. Judsko s Jeruzalémem připadlo Babylónii a velká část Židů byla odvedena do babylónského zajetí. Když Peršané roku 539 př. n. l. porazili Babylóňany a Judsko se stalo perskou provincií, tak se souhlasem krále Kýra II. začal postupný návrat Židů do Jeruzaléma a jeho okolí. Jeruzalém se opět stal hlavním městem autonomní perské provincie Jehud a roku 515 př. n. l. tam byl zasvěcen druhý Chrám, který existoval až do konce prvního protiřímského povstání, kdy jej roku 70 n. l. zničil Titus. Jeruzalém byl hlavním městem Judska za vlády Alexandra Velikého (332–323 př. n. l.) a jeho nástupců a zůstal jím i po dobytí samostatnosti panovníky z dynastie Hasmonejců v letech 142–37 př. n. l. Za vlády kontroverzního judského krále Heroda I. Velikého (37–4 př. n. l.) bylo v Jeruzalémě postaveno velké množství nádherných staveb a velkolepě přestavěn Chrám. Jeruzalém zůstal po Herodově smrti hlavním městem římské provincie Judaea až do roku 132 n. l., kdy císař Hadrianus rozhodl o jeho přebudování na římské pohanské město Aelia Capitolina, jehož dominantou byl na Chrámové hoře nově postavený chrám Jupitera Kapitolinského.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
PENĚŽNÍ REFORMA 1953 Státem okradený národ
Po skončení druhé světové války se Československo potýkalo se značnými hospodářskými problémy.
Druhou měnovou reformou se sice podařilo konsolidovat poměry v obou částech republiky, stále však zůstávala nedořešena otázka vázaných vkladů. Ty měl od roku 1947 spravovat Likvidační fond měnový, jehož politika se ale z dlouhodobého pohledu jevila spíše jako sporná a ve svém důsledku narušoval další emisní zásahy do měnové politiky země.
Kola hospodářství se roztáčela jen velmi pozvolna, díky čemuž se stát potýkal i s enormními deficity státního rozpočtu. Například jen v roce 1946 činil schodek 26,2 mld. Kčs, což v té době obnášelo plných 41 % všech státních výdajů. Komunistickým pučem z února 1948 a následným směrováním na Sovětský svaz se země přeorientovala nejen na socialistický systém řízení hospodářství, ale ve svém důsledku se de facto odřízla i od západních zdrojů financování. Vraťme se ale na chvíli zpět do listopadu 1945. Druhá měnová reforma měla za cíl nejen zavedení jediné měny na celém území republiky, ale také snížit množství oběživa. Výměnný kurz byl stanoven v poměru 1:1 do maximální výše 500 Kčs.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
