Ze světa kovových známek (11) Hrací známky I.
Ražba hracích známek má v Čechách poměrně dlouhou historii.
Spielmarky či známky
ku hře, jak se nejstarší nazývaly v obou úředních jazycích Českých zemí v období
Rakouska-Uherska, ale nedoznaly u nás tak velkého rozšíření jako v Německu, kde je
razily zejména norimberské ražebny od 19. století v tisících druzích.
Když ve druhé polovině 17. století skončilo počítání na linkách (viz M&B 4/2010, str. 11 ) a přestalo se užívat početních peněz, které ztratily svou původní funkci, jejich výrobci
ještě dlouho dále označovali své ražby jako početní peníze – Rechenpfennige, ačkoliv to byly žetony1 s obrazovými motivy zrcadlícími politickou situaci především v Německu či v zemi, kam směřoval jejich export. Od konce 18. století začali výrobci početních peněz značit své produkty ražené někdy ze stejných razidel, která byla užita u početních peněz, nejprve francouzsky Ietton, Jeton, později i německy Spiel Mark, Spielmarke a Spiel Münze2. V 19. století se špílmarky staly hlavním výrobním sortimentem norimberských ražeben, i když ještě ve druhé polovině tohoto století někteří výrobci patrně z tradice ojediněle některé ražby značili Spiel und Rechenpfennig. Ražbou hracích známek norimberské ražebny pokračovaly v tradici odvíjející se od konce 15. století. Dominantní postavení získala v této oblasti firma Lauer, činná doposud. Od 19. století byly v Německu ražené i speciální hrací známku pro určité karetní hry, jakými byly skat, poker, bridge, Boston či whist. Tento typ hracích známek české provenience není znám.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013
Lenka Nebeská Mistři české numizmatiky
Medailérství se stalo její životní vášní a práci na nízkém reliéfu považuje především za zábavu.
Mladá česká umělkyně Lenka Nebeská na sebe výrazněji upozornila před dvěma lety, když uspěla v soutěži o návrh medaile k výročí režiséra Karla Zemana. Medailérský obor, který vystudovala v Jablonci nad Nisou, ji však zatím neuživí. Také proto se věnuje restaurování kachlových kamen nebo třeba výuce v kroužcích výtvarné výchovy. Pražská rodačka Lenka Nebeská je nejmladší členkou Asociace umělců medailérů.
Vystudovala jste medailérství, původně jste se ale zajímala o keramiku. Co vás přivedlo
k nízkému reliéfu?
Keramika byla trochu taková nouze, chtěla jsem se věnovat sochařství, ale Praha střední školu s podobným zaměřením nenabízela. Keramiku jsem se učila v jedné převážně hrnčířské
firmě na Kampě, kde jsem se od ostatních lišila svou neustálou touhou po tvorbě plastik a hlavně reliéfů. Nakonec mi bylo dovoleno ukončit závěrečnou zkoušku domovním znamením,
o které jsem se v té době dost zajímala.
To, že v Jablonci existuje medailérská škola, jsem popravdě vůbec netušila. Až po maturitě mi přišel dopis, jestli bych se nechtěla zúčastnit talentov ých zkoušek, takže s oblibou říkám, že medaili jsem si nezvolila já, protože medaile si zvolila mně.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
