LIDÉ A PENÍZE Za historií české měny do Brna
Česká národní banka připravila pro zájemce o historii naší měny dvě nové výstavy.
V prostorách brněnské pobočky si mohou návštěvníci prohlédnout expozici „Lidé a peníze“, která mapuje vývoj peněz na našem území od jejích prvopočátků až po současnost. Dále je možné navštívit výstavu „Krása ve skle a kovu“, představující dílo výtvarníka a medailéra Jiřího Harcuby. Obě stálé výstavy byly slavnostně otevřeny 6. prosince za účasti guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka.
Expozice ČNB „Lidé a peníze“ již 15 let plní v pražské centrále nezastupitelnou úlohu v procesu vzdělávání nejširší veřejnosti v oblasti finanční gramotnosti. Její unikátnost tkví nejen v rozsahu sdělovaných informací, ale především v množství zajímavých předmětů, které si mohou návštěvníci prohlédnout.Také nově otevřená brněnská expozice, která vznikla v úzké spolupráci ČNB a Moravského zemského muzea, předkládá návštěvníkům prostřednictvím 32 panelů a 22 vitrín jedinečný pohled na historii peněz. Nabízí unikátní pohled na historii vývoje peněz a prezentuje ucelený vývoj měny v českých zemích s důrazem na odlišná specifika tohoto fenoménu na Moravě. Návštěvníci si mohou prohlédnout unikátní dokumenty dokládající historii měnové politiky, platidla, padělky a ukázky ochrany peněz v minulosti a současnosti.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
Setkávání s TGM První prezident očima medailéra
T. G. Masaryk je stálicí našich novodobých dějin. Jeho odkaz prošel zkouškou dvou totalit,
které svou averzí vůči němu prokázaly Masarykovy nadčasové hodnoty.
Nejprve úřady Třetí
říše, se spolehlivým instinktem zaměřeným proti všemu humanistickému, likvidovaly na
území protektorátu veškeré připomínky našeho prvního prezidenta. Komunisté pak po roce
1948 odstěhovali do depozitářů pár jeho zbylých soch a Masarykovy knihy záhadně zmizely
z regálů knihoven. T. G. M. se potom nadlouho zapsal do nových školních učebnic jako
exponent buržoazie a tím vlastně nepřítel prostého lidu. Do podvědomí lidových mas se
měl vtisknut obraz „toho prezidenta, který nechal střílet do dělníků“.
Není mým úkolem uvádět na pravou míru tyto a podobné urážky a cí lené dezinformace. K tomu je po ruce rozsáhlá odborná literatura. Mám však osobní zkušenost, protože patřím ke generaci, která se o Masarykovi už učila z nov ých učebnic dějepisu, používaných ve školách v padesátých letech. Tak se stalo, že mě tato největší osobnost moderních českých a také československých dějin dlouho míjela. Nebyl jsem sice inf ikován nějakým odporem, ale Masaryka jsem ke své škodě ještě jako středoškolák pořádně neznal a byl mně v podstatě lhostejný. Teprve šedesátá léta, a pro mě zároveň léta v ysokoškolská, mně poskytla v tomto
směru základní osvětu. V tisku v ycházely o Masarykovi texty, pro mou generaci skutečně objevné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
