NOVÝ ZÉLAND Stručná historie; komparace bankovek 5£ & 5$ (1981–2015)
Zákonným platidlem ostrovního státu Nový Zéland je novozélandský dolar.
ISO 4217 novozélandského dolaru kód je NZD. Jedna setina (1/100) dolaru se nazývá cent. Nejčastěji symbolem NZD je $, případně NZ$ pro odlišení od jiných národních měn, používajících dolar.
NZ$ byl na území Nového Zélandu zaveden v roce 1967, kdy nahradil novozélandskou libru (NZ£). Poslední emisí librových bankovek byla ND (1940–1967) Captain Cook Pound Issue, kdežto první dolarovou emisí byla v roce 1967 nedatovaná ND (1967–1981) Elizabeth II Dollar Issue. Novozélandská libra byla zavedena v roce 1907 (PS157–PS372 (bankovka 5 NZ£ PS363a–b; 1905) v souvislosti se vznikem dominia (=označení samostatných států členů britského Společenství národů) a byla v paritě s librou britskou. Dělila se tudíž klasicky na 20 šilinků a 240 pencí. Emitentem bankovek od roku 1934 je Reserve Bank of New Zealand. Od roku 1923 do roku 1932 emitentů bylo více, ale nejčastěji používanou institucí byla Union Bank of Australia Ltd.–Wellington Branch. Tato banka byla ale také emitentem některých bankovek podstatně dříve před rokem 1923. Do roku 1923 hlavním emitentem bankovek byla National Bank of New Zealand Ltd.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
Ze světa kovových známek (9) Známky potravních (konzumních) spolků a družstev
Rozvoj potravních spolků v rakouských zemích nastal po liberalizaci podnikání
odstartované vydáním živnostenského řádu r. 1859 a obchodního řádu v roce 1862.
Po schválení spolčovacího zákona roku 1867 byly svépomocné potravní spolky definovány
jako hospodářské spolky a od vydání družstevního zákona roku 18731 působily jako
výdělková a hospodářská společenství.
Posláním potravních spolků zakotveným v jejich stanovách bylo nakupovat zboží denní potřeby pro domácí použití od v ýrobců a prodávat je členům za minimální ceny. Založením svépomocného spolku čelili zaměstnanci truck-systému2 do jeho zákazu v Rakousku-Uhersku v roce 1870, kter ý ale někde dál ve skryté formě přetrvával v továrních konzumních prodejnách
ovládaných podnikateli3.
Svépomocné spolky a později podnikatelská družstva, které měly v obchodní a někdy i v ýrobní sféře konkurovat podnikatelům a zlepšit tak životní úroveň členů, počaly vznikat v 60. a 70. létech XIX. století. Ideologem a zároveň i jedním z iniciátorů svépomocného hnutí v Čechách byl v té době JUDr. František Ladislav Chleborád (1839–1911). Vzorem mu byl německý model svépomocného hnutí, učení Schulz-Delitsche, a anglický spolek Rochdale Pioneers, u nás uváděný jako Poctiví pionýři (zákopníci) Rochdalští4, o jehož činnosti obsáhle referoval v přednáškách a časopisecky. F. L. Chleborád stál u vzniku a byl prvním předsedou nejznámějšího svépomocného spolku pražského Oulu založeného roku 18685. Podle Oulu byly zřizovány podobné svépomocné spolky v Praze i na venkově. Spolek po odchodu Chleboráda pro osobní rozpor y a špatné hospodaření byl nucen ukončit činnost 18. července 1875.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
