FIDŽI Patriotismus na bankovce
Jako další bankovkou, která nese patriotické prvky k určení identity patří opět bankovka vydaná k výročí milénia. Pochází ze souostroví Fidži.
Jako další bankovkou, která nese patriotické prvky k určení identity patří opět bankovka vydaná k výročí milénia. Pochází ze souostroví Fidži.
Souostroví Fidži se skládá z více než 330 hornatých ostrovů, z nichž je trvale osídleno pouhých 110. Největší počet obyvatel tohoto souostroví tak logicky žije na dvou největších ostrovech Viti Levu a Vanua Levu. Evropané se zde trvale usadili počátkem 19. století, kdy v této části Tichého oceánu byl stále ještě zažitý kanibalismus. Život na vesnici se řídí podle náčelníka, který zde má rozhodující slovo a pozice náčelníka je dědičná z otce na prvorozeného syna. Fidži se hned dvakrát stalo součástí Commonwealthu, ale kvůli převratům z něj bylo posléze také vyloučeno. Toto souostroví získalo nezávislost na Británii v roce 1970. Fidži je svým způsobem velmi bohatá země, protože se zde daří nejen zemědělství, ale má také velké zásoby zlata, stříbra a měděných rud. Nedílnou součástí pro místní obyvatelstvo jsou také finance přicházející z turistického ruchu, protože na Fidži je ráj na zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
ROMAN SHAMILYAN Mistři české numizmatiky
Realizace první ražené medaile se Roman Shamilyan dočkal už v osmnácti letech.
Ve svých dvaceti pak zvítězil v soutěži o minci České národní banky. Rychlé úspěchy talentovanému mladíkovi s arménsko-ukrajinskými kořeny však rozhodně do hlavy nestouply. Roman je vybaven silnou sebereflexí, chutí se zdokonalovat, zároveň je z něj však cítit pokora. A to nejen k umění, které v něm objevil jeho otec a které považuje za dar, ale i k životu samotnému. S manželkou a synem žije v Jablonci nad Nisou, kde v letošním roce ukončí studium na tamní Vyšší odborné škole.
Loni se vám povedl husarský kousek. Vyhrál jste soutěž na minci ČNB, což je obdivuhodné i vzhledem k vašemu věku. Doufal jste v takový úspěch?
Přiznám se, že ne. Dělal jsem totiž ještě jednu minci společně se svým učitelem a většinu svých nadějí jsem vkládal právě do ní. Tuhle vítěznou jsem vlastně za prioritní nepovažoval. Zajímavé je, jak jsem se o vítězství dozvěděl. S kolegou Hanušem jsme se byli podívat v muzeu pošty a tam potkali pána z České mincovny a zeptali jsme se ho, jestli už zná výsledky soutěže. Říkal, že první místo získal někdo z naší školy. No a já jsem stál vedle něj a ptal se na jméno, on mě tehdy neznal, ale medaili nějak popsal a já jsem s nadšením vyhrkl: „Tak to bude moje!“ No, byl jsem velice překvapený a hned radostně volal domů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
