Národná banka Slovenska představuje podobu nové mince.
Na východním Slovensku se v karpatské oblasti nachází okolo padesáti dřevěných sakrálních staveb. Ty zahrnující jak římskokatolické kostely a zvoničky tak i evangelické artikulární chrámy nebo řeckokatolické chrámy.
Na východním Slovensku se v karpatské oblasti nachází okolo padesáti dřevěných sakrálních staveb. Ty zahrnující jak římskokatolické kostely a zvoničky tak i evangelické artikulární chrámy nebo řeckokatolické chrámy.
Historie nejstarších sahá daleko do doby 16.–18. století. Jsou jedinečným dokladem prolínání východní a západní kultury spolu i prolínání lidového a profesionálního stavitelství. Podle dochovaných historických záznamů bylo těchto staveb původně na tři sta. Osm z těch, které se dochoval do dnešních dnů bylo v roce 2008 zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Výběr jednotlivých staveb zpracoval Památkový úřad Slovenské republiky na základě několika kritérií, které jednotlivé památky musejí splňovat, aby mohly být mezi Světové dědictví přijaty. Jsou to :
Hervartov – římskokatolicky kostel svatého Františka z Assisi
Tvrdošín – římskokatolicky kostel Všech svatých
Kežmarok – evangelický artikulární kostel Nejsvětější Trojice
Leštiny – evangelický artikulární kostel
Hronsek – evangelický artikulární kostel
Hronsek – zvonice dřevěného kostela
Bodružal – řeckokatolický chrám sv. Mikuláše
Ladomirová – řeckokatolický chrám Archanděla Michala
Ruská Bystrá – řeckokatolický chrám ostatků sv. Mikuláše
NBS ( Národná banka Slovenska ) představila v srpnu výsledky soutěže na zpracování výtvarného návrhu stříbrné sběratelské mince v nominálu 10 eur s názvem Svetové dedičstvo UNESCO – drevené chrámy v slovenskej časti karpatského oblúka.
K realizaci byl vybrán návrh Mgr. art. Patrika Kovačovského. Mince bude vydána v březnu příštího roku. To jak bude vypadat můžete zjistit na www.Zlate-Mince.cz
Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
