HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (11) Ústup ze slávy
Střídmá heraldika doby klasicismu předznamenává nastávající soumrak šlechty.
Ten tam je patos a sebevědomí barokních erbů. Amorálnost a dekadence se šířily salony rokokové aristokracie jako mor. Tahle šlechta opravdu neměla budoucnost a davy zběsilých páriů jí to roku 1789 daly v Paříži pocítit.
„Vaše Veličenstvo, mám nové a hrozné zprávy z Francie. Před čtyřmi dny pařížská lůza obsadila městské vězení. V celách pak povraždila všechny zde uvězněné kněze a šlechtice. Mrtvých je už víc než tisíc a tohle zabíjení bezbranných pokračuje i mimo Paříž!“ Komoří císaře Františka I. domluvil a s úklonou opustil jeho pracovnu v Hofburgu. Když pak sestupoval ze schodů, napadlo ho, že snad právě teď, v září roku 1792, skončila staletá nedotknutelnost šlechty. Kdo to zažil, anebo o tom jen slyšel, ten na tuhle zkušenost už nikdy nezapomene. „Zářijové masakry“ v Paříži, a pak po celé Francii, ukončily
společenskou dominanci šlechty, která byla po staletí samozřejmostí. Takřka ze dne na den se urozenost stala rizikem. Erb byl spíš terčem a titul pozvánkou do vězení, případně pod guillotinu. Když odezněl teror a opadla krvavá vlna hnaná zoufalstvím a zuřivostí lidu, docházelo ve Francii k pokusům o návrat k předchozím poměrům.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
220 let od korunovace Medaile posledního římského císaře
Situace v habsburské říši byla po smrti Josefa II. velmi vážná, neboť hrozilo odtržení
Uher a Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie).
Situace v habsburské říši byla po smrti Josefa II. velmi vážná, neboť hrozilo odtržení Uher a Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie). Nadále sílila stavovská opozice a navíc ve Francii propukla revoluce, jejíž ohlas překročil i hranice habsburské monarchie.
Nelehký úkol pokusit se o konsolidaci v zemi připadl na Leopolda II. Po nástupu na uvolněný císařský trůn pokračoval v linii, kterou započal již na sklonku vlády Josefa II. Na rozdíl od svého staršího bratra postupoval uvážlivěji a opatrněji a dbal na to, aby jeho kroky nevyvolávaly zbytečné konflikty; omezil především budování mohutného centralizovaného státního aparátu. Zrušil některé neoblíbené a kontroverzní reformy svého předchůdce, ale v platnosti ponechal ty zásadní: robotní patent, toleranční patent, školský zákon a zákon o zrušení osobního nevolnictví. Postupně ustupoval bouřícím se stavům v Uhrách i v Belgii a formálně vrátil stará práva stavům v rakouských zemích, včetně zemí Koruny české. Proto se i podrobil všem starobylým korunovačním a holdovacím obřadům v zemích habsburského soustátí. Např. v Uhrách při korunovaci potvrdil stará privilegia uherských stavů a dalšími výsadami ještě více posílil výjimečné postavení Uher v rámci habsburské monarchie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
