Jak se dělá mincovna (16) Ražba zlatých mincí
Ve svých vzpomínkách se musím vrátit o více než 60 let zpátky, kdy jsem se vždycky v polovině května setkával se svojí tetou.
Ta k nám z Prahy přijížděla na vesnickou pouť. Můj děda i babička z otcovy strany, pocházeli každý z deseti dětí, a tak otec měl velké množství strýců a tet, a ještě více bratranců a sestřenic. Všichni cítili rodovou povinnost, alespoň jednou v roce k nám přijet. V tomto příbuzenstvu se vyznal jen můj otec, já jsem si to pozvolna třídil, ale oni ti lidé byli v principu hodně podobní. Žili většinou v okolních vesnicích a živili se jako zemědělci. Jedna otcova sestřenice byla výjimkou...
Otcova sestřenice se jmenovala Zdeňka. Byla švadlenou, neměla děti a nikdy se nevdala. Hlavním zdrojem jejího příjmu bylo vykládání budoucnosti z karet pro pražskou smetánku. Byla tajemná, měla nádherné velké tmavé oči a sametový hlas, ve kterém každé slovo znělo jako z jiného světa. Příbuzenstvu z karet vykládala a všichni tomu věřili. Zda se to splnilo, nevím. Mně, jako sedmiletému uličníkovi a zlobivci předpověděla, že jednou budu cestovat po světě a budu poznávat cizí země. Všichni jsme se tomu smáli, jenom ona svým výrazem v očích mě s lehkým úsměvem kárala, že karty nelžou.
V době vysokoškolských studií jsem svoji záhadnou tetu, na pokyn rodičů, občas navštěvoval, abych jí pověděl, jak se žije v bývalé hospůdce, kde se kdysi narodila její matka. Karty mi už nevykládala, protože viděla, že jsem žil v jiné realitě než ona. Když jsem se chystal na promoci, dne 3. července 1971, nebylo pochyb, že na tento významný den musím pozvat i svoji starou tetu. Po slavnostním převzetí vysokoškolského diplomu se ke mně tato dáma nenápadně přitočila. Byla celá v černém a vypadala jako z jiné doby. Dala mi na památku malou krabičku a popřála mi všechno dobré. Poděkovala za pozvání a nenápadně zmizela s tím, že se na společný oběd necítí dostatečně zdráva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
Jurkovičova rozhledna na pamětní medaili
Koncem dubna byla v Rožnově pod Radhoštěm slavnostně otevřena nová rozhledna, postavená
podle dochovaného nákresu architekta Dušana Samuela Jurkoviče.
Zajímavostí přitom je, že už v roce 2008 se námět v té době neexistující rozhledny objevil na pamětních medailích společnosti Zlaté mince – Numismatika.
Dušan Samo Jurkovič (1868–1947) patří bezesporu k nepřehlédnutelným osobnostem české a slovenské architektury. Básník dřeva, jak byl tento slovenský představitel secesní architektury nazý ván, proslul unikátními stavbami na valašských Pustevnách, na hoře Hostýn
nebo v lázních Luhačovice. Domy s jeho nezaměnitelným rukopisem lze nalézt v Brně, v Praze a v dalších městech. K objektům, navrženým v duchu malebného karpatského stylu, nyní přibyla rozhledna, která nedávno vyrostla na Karlově kopci, poblíž známého rožnovského skanzenu. Připravit podklady pro stavbu nebylo vůbec jednoduché. Architekt Antonín Závada, který dokumentaci připravoval, musel totiž vycházet ze 112 let starého Jurkovičova náčrtku.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
