CHANNEL ISLANDS A LUNDY Mincovnictví závislých území Britské koruny (2)
Ačkoliv byly Channel Islands (Normanské ostrovy) od 11. století vlastnictvím anglické Koruny, vždy na nich obíhaly francouzské mince.
Oba bailiwicky v 19. století zavedly vlastní měnu: doubles na Guernsey a části šilinku na Jersey. Lundy sice nepatří mezi závislá území ale bylo by škoda nezmínit zajímavý příběh spojený s mincemi tohoto nevelkého soukromého ostrova.
Channel Islands
Ostrovy známé pod souhrným názvem Channel Islands (Normanské ostrovy) se nacházejí v kanálu LaManche, u pobřeží Normandie. Tvoří je dva bailiwicky: Bailiwick of Jersey a Bailiwick of Guernsey. Channel Islands byly od roku 933 součástí Normandského vévodství a po nástupu Viléma Dobyvatele na anglický trůn, připadly Anglii. Když se roku 1259 Jindřich III. vzdal nároku na Normandské vévodství, ponechal si Channel Islands, které byly od té doby spravovány jako vlastnictví Koruny, ale odděleně od Anglie. Během občanské války royalistické Jersey poskytlo útočiště Karlovi, princi z Walesu, zatímco Guernsey podporovalo Parlament. Během 2. světové války se Ostrovy staly jedinou částí Commonwealthu okupovanou Němci a byly i posledním osvobozeným místem v Evropě.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.
Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.
Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
