Ze světa kovových známek (24)
Známky šlechty v Čechách (2)
Devatenácté století bylo v Rakousko-Uhersku na udělování šlechtických titulů více než štědré. Snad v žádném období monarchie nebylo uděleno tolik nobilitací. Nositelé vysokých řádů, např. řádu Železné koruny (II. a III. stupeň), mohli zažádat o baronský (svobodný pán) či rytířský titul automaticky.
Do baronského stavu bý vali pov yšováni v XIX. století v ýznamní průmyslníci1, kupříkladu svob. pán František Ringhof fer ml. (1844-1909), majitel slévárny a továrny na v ýrobu železničních vagónů na Smíchově. Na základě udělení druhého stupně řádu Železné koruny roku 1902 se mohl o titul svobodný pán ucházet významný pivovarník Anton Dreher mladší (1849-1921). Na četných známkách, které vydali, však udělení šlechtického titulu nikterak uvedeno není. Nová šlechta se často honosila okázalými „rodovými“ erby, které jsou v několika případech v yobrazené i na účelov ých známkách. Rodov ý erb je to jediné, čím jsou uváděni na sv ých známkách užívaných v textilních továrnách baroni Klingerové (obr. 1), jimž byl šlechtický titul udělen roku 1898. Absence místa užívání měla praktický důvod, protože Klingerům patřily textilky v Kosmonosech, Mladé Boleslavi, na Liberecku v Novém Městě pod Smrkem a v Chrastavě, známky se tak mohly užívat kdekoliv.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.
Heraldika na mincích a medailích (5)
Pro čest a slávu rodu
16. století bývá někdy s nadsázkou vykládáno jako zlatá doba české, moravské a slezské šlechty. Panovníci z rodu Habsburků (zejména ten první z nich) se snažili prosadit absolutistický model vlády. Domácí šlechta Českého království si však svůj díl moci vzít nedala. Její sebevědomí nám dodnes připomínají erby na rodových ražbách.
Na chodbě znojemského hradu, kde byl slyšet těžký dech umírajícího císaře Zikmunda, se radila skupinka jeho dvořanů. Mluvili o jednom z jejich privilegovaného kroužku, kter ý pochopitelně právě nebyl přítomen: „Ten Kašpar Šlik přece musí padnout, až císař zemře. Vždyť jenom Zikmundova vůle udělala z chebského měšťana hraběte a říšského kancléře. Ostatně některá privilegia psaná v jeho prospěch císař vůbec neviděl.“ „Nevím, nevím,“ zapochyboval jiný z intrikánů, „Šlik je příliš obratný, má peníze, konexe a moc. Vždyť mu už patří panství v Itálii, Horních Uhrách, v Čechách i v Říši. Mám strach, že se Šliků už nezbavíme.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.