TUNISKO 5 DINÁRŮ
Bankovka Pick#95a; 2013
Tunisko je stát v severní části Afriky. Jedná se o republiku, která se v arabštině označuje jako al-Džumhuríja at-Túnisíja, v arabské translaci ةيروهمجلا ةيسنوتلا . Historie bankovky o nominální hodnotě 5 dinárů se píše již od roku 1958, kdy byla vydána jmenované hodnoty Pick#59a jako nedatovaná.
Nosným motivem na aversu bankovky byl portrét presidenta Habib Bourguiba. U bankovky byla použita signatura 30 (Mansour Moalla & Hédi Nouira). Před rokem 1958 byl na území současného Tuniska frankový monetární systém (do roku 1957). Bankovka o nominální hodnotě 5 dinárů se pak objevuje ve všech vydaných emisích bankovek vyjma emisí z roku 1986 a 2005–2008. Těch bylo do roku 2013 dvanáct. V emisi z roku 1960 & 1962 byla bankovka 5 dinárů emitována dokonce dvakrát.
V následujícím příspěvku se budeme detailněji věnovat bankovce z roku 2013, Pick#95a. Emitentem bankovky je Banque Centrale de Tunisie. Bankovka je vybavena holografickým pruhem, který se označuje jako tzv. semiholografický pruh. V roce 2014A byl tento termín poprvé použitý v rozsáhlé studii o hologramech a jejich variantách. Ochranná funkce semihologramů je založena na jejich vizuálních projevech (barevnost, kinetické a 3D efekty), které jsou důsledkem difrakce světla na detailech struktury na úrovni nanometrů. Mikrostruktura je většinou reliéfní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.
Mincovnictví USA (3)
Zrození mincovny a dolaru
Rychle se rozvíjející USA ve snaze sjednotit roztříštěné oběživo zavedly decimální systém, jehož základní jednotkou se stal dolar a po dlouhých přípravách byla roku 1792 zahájena ražba prvních centů ve federální mincovně ve Filadelfii. Nově založená mincovna se od počátku potýkala s nedostatkem kovu, epidemiemi, požáry a spekulanty, kteří nakonec téměř zničili dolar a jeho zlaté násobky. Dolar nakonec zažil krátké období rozkvětu, které ale roku 1837 ukončila hospodářská krize.
První pokusy o zavedení federálních mincí se datují během války za nezávislost, kdy se dolar roku 1776 stal jedinou mincí kontinentální měny. Postupná devalvace a nedostatek stříbra ale myšlenku federálního dolaru opět pohřbily a oběživo zůstalo nadále roztříštěné. Sjednocení měny se ukázalo jako nezbytné i po skončení války, kromě anglických šilinků a pencí v USA hojně obíhaly i španělské stříbrné mince. Kvůli nekompatibilitě anglického a španělského peněžního systému se při obchodování používaly převodní tabulky a účetnictví muselo být vedeno v obou měnách. Kongres se proto rozhodl pro zavedení decimálního systému, který měl vše sjednotit a zjednodušit.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.
