Mincovnictví USA: 13 kolonií v 17. století
Když se roku 1607 Jamestown stal první stálou osadou anglických kolonistů, byla Severní Amerika nebezpečnou divočinou.
Na východním pobřeží postupně vzniklo třináct kolonií, které se měly později stát základem USA. Jejich obyvatelé během 17. století urazili dlouhou cestu od bobřích kůží až po první vlastní mince.
Tabák a wampum: komoditní měna
Nově zakládané osady potřebovaly pro své další přežití a rozvoj nakupovat zásoby a vybavení přivážené loďmi z Anglie. Když roku 1630 dorazili puritáni do Massachusetts, obchod zde probíhal s pomocí barteru. Transakce s pomocí komodit, jako byly pytle s obilím nebo dobytek, byly obtížné a cena hotových peněz prudce rostla. V nouzi bylo roku 1635 povoleno platit střelivem do mušket, v kurzu 1 kule za farthing. Jednotlivé kolonie si stanovily své směnné kurzy komodit a výrobků, čímž se obchodování stalo ještě nepřehlednější. Na jihu byl komoditním platidlem tabák. Ten se stal roku 1619 oficiální měnou Virginie a hlavním artiklem byl i v Marylandu, New Jersey a obou Karolínách. Mezi platidla se na jihu počítaly i nedostatkové železné hřebíky, kvůli kterým se často zapalovaly opuštěné domy. S dalším rozvojem kolonií se komoditní měna ukázala nepraktickou kvůli podvodům s kvalitou a velkými nároky na prostor při skladování. Novou náhradou za mince se měla stát tradiční ozdoba Indiánů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
Hyperinflace v Zimbabwe III.
Těch několik měsíců, od prvního kola voleb 29. března 2008 do července 2008, kdy byl po odstoupení jeho rivala opět potvrzen v úřadu prezidenta Robert Mugabe, bylo nejsložitějším obdobím v mé diplomatické kariéře.
Těch několik měsíců, od prvního kola voleb 29. března 2008 do července 2008, kdy byl po odstoupení jeho rivala opět potvrzen v úřadu prezidenta Robert Mugabe, bylo nejsložitějším
obdobím v mé diplomatické kariéře, na úřadě jsem nakonec zůstala sama. Nicméně jsem nemohla
ze země v té době odejít, brala bych to jako své lidské selhání. Rodina stála na mé straně a v zemi, v Zimbabwe, zůstal i můj muž a syn.
Hosty jsme nadále nepřijímali a případné turisty jsme v dubnu 2008 of iciálně varovali na webových stránkách úřadu následovně: V souvislosti s dramaticky se zhoršující ekonomickou situací v Zimbabwe, n e d o p o r u č u j e náš Zastupitelský úřad v Harare individuální turistiku do teritoria. Země se potýká s nedostatkem pohonných hmot, základních potravin a elektrické energie. Nefunguje veřejná doprava. Návštěva turisticky atraktivních míst je možná přes tour-operátory, kteří pro své klienty hradí a zajistí veškeré služby, splatné
ovšem mimo Zimbabwe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012.