Upozornění: Provozní doba během vánočních svátků a na přelomu roku. Máme omezený provoz. Více na otevírací doba.
Mincovna

Euro.

Euro

.
Euro. Měna, která nás obklopuje.
500 Eur.
Plaťte Eurem. Bezhotovostní transakce u nás můžete realizovat i v měně EUR. Využijte vaše eurokonto k úhradě nákupů investičního zlata i numismatiky. Na prodejně v Bratislavě samozřejmě příjmáme i Euro hotovost (do zákonného limitu)...

EURO. MĚNA, KTERÁ NÁS OBKLOPUJE.

Euro, měna Evropské unie, má své kořeny hluboko v historii evropské integrace a snahy vytvořit stabilní a jednotný finanční systém v Evropě. Příběh eura však nelze vyprávět bez kontextu historického vývoje měnových systémů a pokusů o měnové unie na evropském kontinentu. Euro, oficiálně zavedené v roce 1999, je dnes druhou nejvýznamnější měnou na světě, hned po americkém dolaru, a hraje klíčovou roli v globálním finančním systému. Jeho vývoj a vliv je důležitým prvkem evropské i globální ekonomiky, přičemž jeho historie sahá až k dávným pokusům o sjednocení evropských měn a vytvoření stabilních ekonomických podmínek.

Historie měny v Evropě je stará jako samotná civilizace. Jednou z prvních významných evropských mincí s globálním dosahem byl stříbrný denár, zavedený v Římské říši kolem roku 211 př. n. l. Římské mince se staly vzorem pro mnoho evropských národů a používaly se po celém kontinentu i mimo něj. Po pádu Římské říše přešlo používání jednotných mincí na jednotlivé království, přičemž některé regiony si zachovaly silné měnové jednotky. Jedním z příkladů je pražský groš, středověká stříbrná mince ražená v českých zemích od 13. století. Středověká Evropa se vyznačovala množstvím různých měnových systémů, což komplikovalo obchod a vedlo k potřebě sjednocení.

V průběhu 19. a 20. století proběhlo několik pokusů o měnovou unii, zejména s cílem stabilizovat ekonomiku a usnadnit obchod. Jedním z těchto pokusů byla Latinská měnová unie, založená v roce 1865 mezi Francií, Belgií, Švýcarskem a Itálií, ke které se později připojily i další země. Tato unie měla za cíl sjednotit měnové systémy na základě zlatého standardu, což znamenalo, že každá zúčastněná země razila své mince s pevně danou hodnotou zlata či stříbra. I když unie trvala až do první světové války, nakonec zanikla kvůli hospodářským problémům a odklonu od zlatého standardu.

Další významnou měnovou unií byla Beneluxská měnová unie, která vznikla v roce 1944 mezi Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem. Tento projekt sloužil jako model pro pozdější evropské integrační procesy, zejména pro Euratom a Evropské hospodářské společenství (EHS). Beneluxská unie umožnila harmonizaci měnové politiky a ekonomickou spolupráci těchto tří zemí. Další pokusy o měnové unie zahrnovaly například Skandinávskou měnovou unii, která zahrnovala Švédsko, Dánsko a Norsko a fungovala od roku 1873 do roku 1914.

Jedním z klíčových kroků k vytvoření jednotné evropské měny byla myšlenka ECU (European Currency Unit), která vznikla v roce 1979 jako koš měn evropských států. ECU nebylo skutečnou měnou, ale účetní jednotkou, která se používala v evropském systému směnných kurzů a při obchodování mezi členskými státy EHS. ECU sloužila jako předchůdce eura a hrála klíčovou roli v přípravě na zavedení jednotné evropské měny.

Samotná myšlenka eura se začala formovat v 90. letech, kdy Evropská unie podnikla významné kroky k vytvoření jednotné měny. V roce 1992 byla podepsána Maastrichtská smlouva, která stanovila právní rámec pro zavedení jednotné měny. Euro bylo oficiálně zavedeno v roce 1999, kdy se stalo účetní měnou pro 11 zemí Evropské unie, které tvoří tzv. eurozónu. Fyzické mince a bankovky byly do oběhu uvedeny 1. ledna 2002 a od té doby se euro postupně rozšířilo do dalších států eurozóny. V současnosti je euro oficiální měnou v 20 členských státech Evropské unie a používá ho více než 340 milionů lidí. Kromě toho je euro široce přijímáno i mimo eurozónu, například v některých zemích západního Balkánu a afrických státech.

Euro hraje významnou roli v globálním finančním systému. Je druhou největší rezervní měnou na světě, hned po americkém dolaru, a jeho podíl na globálních devizových rezervách činí přibližně 20 %. Euro je také jednou z nejdůležitějších měn v mezinárodním obchodě, zejména v Evropě, kde je často používáno jako měna pro fakturaci zboží a služeb. Důležitou roli hraje také na kapitálových trzích, kde je využíváno k vydávání dluhopisů a jiných finančních instrumentů.

Euromince jsou charakteristické tím, že každá země eurozóny má možnost razit své vlastní mince s národním designem na rubové straně, zatímco lícová strana je pro všechny mince jednotná a zobrazuje mapu Evropy. Mezi nejznámější národní symboly na euromincích patří například obraz krále Filipa VI. ve Španělsku, motiv dubových listů na německých euromincích nebo socha Manneken Pis na belgických mincích. Euromince se razí v nominálních hodnotách 1, 2, 5, 10, 20 a 50 centů, 1 euro a 2 eura. Mezi zajímavosti patří, že mince s hodnotou 2 eura jsou často vydávány jako pamětní mince k významným událostem a výročí. Tyto pamětní mince jsou legálním platidlem po celé eurozóně a často jsou vyhledávány sběrateli.

Eurobankovky jsou rovněž unikátní svým designem, který zobrazuje různé architektonické styly z evropské historie. Každá bankovka má jinou velikost a barvu, což usnadňuje jejich rozlišení. Na bankovkách jsou zobrazeny mosty, okna a brány, které symbolizují spolupráci a otevřenost mezi evropskými národy. Bankovky se vydávají v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 eur, přičemž bankovka v hodnotě 500 eur se od roku 2019 přestala tisknout z důvodu obav z jejího zneužití při praní špinavých peněz. Jednou ze zajímavostí eura je také to, že eurobankovky jsou vyrobeny z velmi odolného materiálu, což zajišťuje jejich dlouhou životnost. Kromě toho jsou některé bankovky vybaveny hmatovými značkami pro zrakově postižené, což činí euro jednou z nejprogresivnějších měn z hlediska inkluzivity a bezpečnosti.

Jednou z nejzajímavějších vlastností eura je jeho vysoký stupeň zabezpečení. Eurobankovky jsou vybaveny několika bezpečnostními prvky, jako jsou hologramy, vodoznaky a mikrotisk, což ztěžuje jejich padělání. V průběhu let byly bankovky modernizovány, aby byly odolnější vůči padělání, a nové série bankovek známé jako série Europa byly postupně zavedeny s pokročilejšími bezpečnostními prvky.

Jednou z velkých výhod eura je také jeho schopnost usnadnit obchod a cestování v rámci eurozóny. Díky jednotné měně již nejsou nutné směny měn při cestování mezi zeměmi eurozóny, což usnadňuje přeshraniční pohyb lidí a zboží. Euro také přispívá ke stabilitě cen v eurozóně, protože eliminuje riziko výkyvů směnných kurzů mezi členskými státy.

Od svého zavedení euro čelilo několika výzvám, zejména během finanční krize v roce 2008 a dluhové krize v eurozóně v následujících letech. Některé země, jako například Řecko, čelily vážným finančním problémům, které vedly k debatám o budoucnosti eura a jeho dlouhodobé stabilitě. Přesto se eurozóna dokázala zotavit a euro zůstává stabilní měnou, která je pevně zakotvena v evropském i globálním finančním systému.

V současné době euro hraje klíčovou roli v globálním finančním systému jako jedna z nejvýznamnějších rezervních měn. Centrální banky po celém světě drží část svých rezerv v eurech, což přispívá k jeho stabilitě a důvěře investorů. Euro je také často používáno při mezinárodních obchodních transakcích, zejména mezi evropskými zeměmi a jejich obchodními partnery. Tato měna tedy nejen usnadňuje vnitřní evropský trh, ale také posiluje postavení Evropské unie na globální scéně.

V souhrnu lze říci, že euro představuje symbol evropské jednoty a spolupráce. Jeho zavedení bylo důležitým milníkem v historii evropské integrace a jeho význam v globálním finančním systému nadále roste. Euro zajišťuje stabilitu, usnadňuje obchod a podporuje hospodářskou integraci mezi členskými státy. Přestože čelí některým výzvám, zejména v důsledku rozdílů mezi ekonomikami členských zemí, zůstává euro klíčovým pilířem evropské i světové ekonomiky.

ČASTO VÁS ZAJÍMÁ

Euro, jako druhá nejdůležitější měna na světě po americkém dolaru, má významný vliv na globální ekonomiku. Jeho zavedení v roce 1999 a rozšíření na 20 členských států eurozóny přineslo nejen jednotnou měnu do Evropy, ale také zásadně ovlivnilo mezinárodní finanční toky, obchodní vztahy a investiční rozhodování.

Jedním z klíčových vlivů eura je jeho role jako rezervní měny. Mnoho centrálních bank po celém světě drží část svých devizových rezerv v eurech, což přispívá k stabilizaci eura a podporuje důvěru investorů v jeho dlouhodobou hodnotu. Podle dat Mezinárodního měnového fondu (IMF) činí podíl eura na globálních rezervách zhruba 20 %, což z něj činí druhou nejvíce drženou rezervní měnu po americkém dolaru. Tímto způsobem euro posiluje svou pozici v globálním měnovém systému a přispívá ke stabilizaci mezinárodních měnových kurzů.

Euro také usnadňuje mezinárodní obchod a investice. Jelikož je euro společnou měnou v několika zemích Evropské unie, obchodníci a investoři v eurozóně nemusejí čelit riziku změn směnných kurzů mezi členskými státy. To snižuje transakční náklady a umožňuje efektivnější obchodování v rámci Evropy i s dalšími zeměmi. Důvěra v euro jako stabilní měnu podporuje nejen export, ale i zahraniční investice do evropských ekonomik.

Dalším významným aspektem je euro jako měřítko stability v období ekonomické nejistoty. Během globálních krizí, například finanční krize v roce 2008, euro sloužilo jako bezpečný přístav pro investory hledající stabilitu v neklidných časech. Tento jev podobný dolaru je způsoben velkou důvěrou v Evropskou centrální banku (ECB), která má za cíl udržovat nízkou inflaci a stabilní ekonomické podmínky.

Euro také posiluje politickou a ekonomickou integraci v Evropě. Společná měna umožňuje zemím eurozóny koordinovat své hospodářské politiky a lépe reagovat na ekonomické výzvy. Tento vyšší stupeň spolupráce přispívá k posílení Evropské unie jako politické a ekonomické síly na globální scéně. Euro také posiluje pozici EU při vyjednávání obchodních dohod s jinými velkými ekonomikami, jako jsou Spojené státy a Čína.

Nicméně, euro čelí také výzvám, které mají vliv na globální ekonomiku. Jednou z nich je různorodost ekonomických podmínek mezi členskými státy eurozóny. Některé země, jako například Německo, mají velmi silné a stabilní ekonomiky, zatímco jiné, jako Řecko nebo Itálie, se potýkají s vysokým dluhem a hospodářskými problémy. Tyto rozdíly mohou vést k ekonomickým krizím, které mají globální důsledky, jak tomu bylo během dluhové krize v eurozóně po roce 2009.

V neposlední řadě euro posiluje vztahy s dalšími globálními měnami. Eurozóna je významným obchodním partnerem pro mnoho zemí a euro je často používáno při mezinárodních transakcích i mimo Evropskou unii. Euro je také používáno jako kotovací měna pro některé suroviny a energetické produkty, což posiluje jeho pozici v globálním obchodě.

Celkově euro ovlivňuje globální ekonomiku prostřednictvím své role jako rezervní měny, nástroje pro zjednodušení mezinárodního obchodu, a jako stabilizačního prvku v období ekonomických krizí. Přestože čelí výzvám spojeným s rozdílnými ekonomickými podmínkami v členských státech, zůstává euro jedním z pilířů globálního finančního systému.

Euro má významný vliv na ceny a inflaci, zejména v zemích eurozóny, kde je používáno jako oficiální měna. Inflaci a cenovou stabilitu v eurozóně kontroluje Evropská centrální banka (ECB), která má za cíl udržet inflaci na úrovni přibližně 2 % ročně. Tento cíl je nastaven tak, aby zajistil cenovou stabilitu a ochránil kupní sílu obyvatel.

1. Účinky jednotné měny na inflaci: Vzhledem k tomu, že euro eliminuje směnné kurzy mezi jednotlivými zeměmi eurozóny, odstraňuje také výkyvy, které by mohly ovlivňovat ceny dovozu a vývozu. To stabilizuje inflaci v rámci eurozóny. Navíc, centrální řízení měnové politiky ECB umožňuje kontrolovat inflaci jednotně pro všechny země eurozóny, což znamená, že cenové tlaky, které by mohly vzniknout v jednotlivých ekonomikách, jsou pod dohledem a často korigovány na celounijní úrovni.

2. Změny v cenové hladině po zavedení eura: Po zavedení eura v roce 2002 zaznamenaly některé země krátkodobý růst cen, což někteří lidé vnímali jako efekt nahrazení národních měn. I když zavedení eura mohlo přinést určité jednorázové zvýšení cen u některých spotřebních položek, dlouhodobě však euro přispělo k cenové stabilitě. Tento krátkodobý růst cen byl v některých oblastech spojen s „přepočítáním“ cen na euro, což vedlo ke vnímání zvýšení cen u běžného spotřebního zboží. Nicméně ECB svou politikou udržování nízké inflace zmírnila dlouhodobé inflační tlaky.

3. Společná měnová politika a ceny: ECB využívá nástroje, jako jsou úrokové sazby, měnové intervence a kontrola peněžní zásoby, aby ovlivňovala inflaci. Pokud ECB zvýší úrokové sazby, půjčky a investice se stávají dražšími, což snižuje poptávku a tím i růst cen. Naopak snížení úrokových sazeb má za cíl podpořit investice a spotřebu, čímž může zvýšit cenové tlaky. Eurozóna tedy těží z harmonizované měnové politiky, která je schopná reagovat na cenové tlaky a inflaci jednotným způsobem.

4. Vliv eura na vnější faktory a inflaci: Euro také ovlivňuje inflaci nepřímo, a to prostřednictvím své role v mezinárodním obchodu. Například silné euro snižuje cenu dovozu, což může zmírnit inflaci, protože dovážené zboží (např. energie nebo suroviny) je levnější. Na druhou stranu slabé euro může zvýšit náklady na dovoz, což může vést ke zvýšení cen a tím k inflaci.

V souhrnu, euro přispívá k cenové stabilitě v eurozóně díky jednotné měnové politice a silnému vlivu ECB. I když mohly být na začátku po jeho zavedení krátkodobé výkyvy v cenách, dlouhodobě se euro ukazuje jako stabilizační prvek, který pomáhá kontrolovat inflaci a zajišťuje relativně předvídatelný vývoj cen v členských státech.

Některé země se rozhodly nepřijmout euro jako svou měnu z několika důvodů, které se týkají jak ekonomických, tak politických a kulturních faktorů. Zde jsou hlavní důvody, proč se některé státy vyhnuly zavedení eura:

1. Zachování měnové suverenity

Jedním z hlavních důvodů, proč se některé země rozhodly ponechat si svou vlastní měnu, je snaha zachovat plnou kontrolu nad svou měnovou politikou. Měnová suverenita umožňuje vládám a centrálním bankám flexibilně reagovat na specifické ekonomické výzvy jejich země. Například země, jako je Velká Británie (před jejím odchodem z EU), si chtěly ponechat kontrolu nad svými úrokovými sazbami a směnnými kurzy, aby mohly lépe přizpůsobit svou hospodářskou politiku svým potřebám.

2. Ekonomické obavy

Eurozóna vyžaduje, aby její členové splňovali přísná fiskální kritéria, včetně pravidel týkajících se veřejného dluhu a rozpočtových deficitů, což může být pro některé ekonomiky problematické. Některé země, jako například Švédsko, se obávají, že přijetí eura by mohlo omezit jejich schopnost reagovat na ekonomické šoky a mohlo by vést k hospodářským potížím, zejména v obdobích finanční krize. Švédsko formálně nesplnilo požadavky eurozóny tím, že se záměrně vyhýbalo vstupu do ERM II (Evropského mechanismu směnných kurzů), což je předpoklad pro zavedení eura.

3. Odlišná ekonomická struktura

Některé země mají ekonomickou strukturu, která by mohla být zranitelnější vůči společné měně. Dánsko je příkladem země, která si vyjednala výjimku a nepřijala euro, a to i přesto, že její měna, dánská koruna, je pevně vázána na euro v rámci ERM II. Dánové se rozhodli pro udržení vlastní měny mimo jiné kvůli obavám, že přijetí eura by omezilo jejich schopnost řídit svou ekonomiku v případě krize, zejména s ohledem na jejich závislost na specifických sektorech, jako je zemědělství a vývoz.

4. Politické a kulturní důvody

Pro některé státy je otázka přijetí eura nejen ekonomická, ale i politická a kulturní. Velká Británie, která si zachovala libru až do svého odchodu z Evropské unie, se dlouho vyhýbala přijetí eura kvůli obavám z oslabení národní identity a ztráty kontroly nad svou měnovou politikou. Britská libra je vnímána jako symbol suverenity a mnozí Britové viděli euro jako krok k hlubší evropské integraci, kterou nechtěli podpořit.

5. Veřejné mínění

Veřejné mínění je také významným faktorem. V některých zemích je většina obyvatel proti přijetí eura. Například v Švédsku se v referendu v roce 2003 většina hlasujících vyslovila proti přijetí eura. Hlasování odráželo obavy z negativních dopadů na švédskou ekonomiku a zaměstnanost. Podobné postoje byly viditelné v Dánsku, kde referendum v roce 2000 vedlo k odmítnutí eura.

6. Obavy z krize eurozóny

Dluhová krize v eurozóně, která začala v roce 2009, posílila obavy mnoha zemí, že zavedení eura by je vystavilo negativním dopadům ekonomických problémů jiných států eurozóny. Země jako Řecko, Španělsko a Itálie čelily vysokému dluhu a ekonomickým potížím, což vedlo k zavedení přísných úsporných opatření. Tyto problémy posílily názory v některých státech mimo eurozónu, že si udržení vlastní měny může pomoci zmírnit rizika spojená s finančními krizemi.

V souhrnu, země, které se vyhnuly zavedení eura, tak učinily z důvodů spojených se zachováním měnové suverenity, obav z ekonomických otřesů, rozdílné struktury jejich ekonomik, kulturní identity a politického rozhodování na základě veřejného mínění. Přijetí eura není univerzálně vnímáno jako výhoda, a proto si některé země zvolily cestu, která jim umožňuje udržet větší kontrolu nad svou měnovou a hospodářskou politikou.

Německá marka (DEM)

Německá marka, známá také jako „Deutsche Mark“, byla zavedena po druhé světové válce v roce 1948 jako symbol hospodářské obnovy Západního Německa. Rychle se stala jednou z nejsilnějších světových měn a hrála klíčovou roli ve stabilizaci německé ekonomiky. Marka byla nahrazena eurem v roce 2002, ale dodnes si Němci uchovávají nostalgii k této měně, která byla považována za symbol německého ekonomického zázraku.

 Francouzský frank (FRF)

Francouzský frank byl oficiální měnou Francie od roku 1360, s výjimkou krátkých přerušení během revolučních a válečných období. Ve 20. století byl frank stabilní měnou a hrál významnou roli v evropském hospodářství. Byl nahrazen eurem v roce 2002, což bylo považováno za důležitý krok v evropské integraci. Francouzský frank byl nejen dlouholetým platidlem, ale také symbolem francouzské kultury a historie.

 Italská lira (ITL)

Italská lira byla zavedena v roce 1861 po sjednocení Itálie a byla používána až do zavedení eura v roce 2002. Lira prošla několika měnovými reformami a byla často náchylná k vysoké inflaci, zejména v 70. a 80. letech. Přesto byla nedílnou součástí italské identity a její nahrazení eurem bylo vnímáno s určitou nostalgií, ačkoli přineslo větší stabilitu do italské ekonomiky.

 Španělská peseta (ESP)

Španělská peseta byla zavedena v roce 1868 a nahradila různé regionální měny. Byla používána po celé 20. století a hrála významnou roli ve španělské ekonomice, i když se často potýkala s devalvacemi a inflací. Po přijetí eura v roce 2002 peseta zanikla, a ačkoli byl přechod vnímán jako stabilizační prvek pro španělskou ekonomiku, peseta zůstává důležitým symbolem španělské historie.

 Nizozemský gulden (NLG)

Nizozemský gulden, známý také jako „florin“, byl používán od 17. století až do roku 2002, kdy byl nahrazen eurem. Gulden byl dlouho stabilní měnou s nízkou inflací a hrál klíčovou roli v obchodních aktivitách Nizozemska, které bylo po staletí jedním z největších obchodních národů světa. Jeho nahrazení bylo součástí širší evropské integrace, ale mnozí Nizozemci si gulden nadále cení pro jeho historický význam.

 Finská marka (FIM)

Finská marka byla zavedena v roce 1860, když Finsko bylo ještě součástí Ruské říše. Marka prošla několika reformami a byla důležitým nástrojem hospodářské politiky Finska po jeho nezávislosti v roce 1917. Marka byla nahrazena eurem v roce 2002, což pro Finsko znamenalo vstup do eurozóny a větší ekonomickou stabilitu. Finská marka však zůstává v paměti jako symbol finské nezávislosti a prosperity.

Rakouský šilink (ATS)

Rakouský šilink byl zaveden po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1924 a stal se symbolem rakouské obnovy a stability. Během druhé světové války byl nahrazen německou markou, ale po válce byl znovu zaveden. Šilink byl známý svou stabilitou a byl často označován jako „alpský dolar“. Rakouský šilink zanikl v roce 2002 s přijetím eura, ale stále je považován za symbol rakouské hospodářské prosperity.

Portugalské escudo (PTE)

Portugalské escudo bylo zavedeno v roce 1911 po pádu monarchie a nahrazení reálu. Escudo bylo používáno po většinu 20. století a prošlo několika měnovými reformami. V 70. letech se Portugalsko potýkalo s ekonomickou nestabilitou, ale po přistoupení k Evropské unii a přijetí eura v roce 2002 dosáhlo větší hospodářské stability. Escudo zůstává symbolem portugalské minulosti, zejména v období portugalského koloniálního impéria.

Irská libra (IEP)

Irská libra, také známá jako punt, byla zavedena v roce 1928 po získání nezávislosti Irska na Velké Británii. Do té doby používalo Irsko britskou libru. Irská libra byla plně integrována do evropského měnového systému v 70. letech a zanikla v roce 2002 s přijetím eura. Přechod na euro byl vnímán pozitivně, protože pomohl stabilizovat irskou ekonomiku a zlepšit její integraci do evropského trhu.

 Řecká drachma (GRD)

Řecká drachma, jedna z nejstarších měn na světě, byla používána s přestávkami od starověkého Řecka. Moderní drachma byla zavedena v roce 1832 po získání nezávislosti na Osmanské říši. Drachma prošla několika obdobími inflace a měnových reforem, zejména během druhé světové války a po ní. Drachma zanikla v roce 2002 s přijetím eura. Přechod na euro byl pro Řecko složitý, ale byl vnímán jako důležitý krok k evropské integraci.

Lucemburský frank (LUF)

Lucemburský frank byl měnou Lucemburska od roku 1854 až do přijetí eura v roce 2002. Měna byla pevně svázána s belgickým frankem, což bylo praktické vzhledem k silným obchodním vztahům mezi těmito dvěma zeměmi. Lucemburský frank sdílel podobnou inflaci a hospodářskou stabilitu s Belgií a v oběhu byl často směšován s belgickým frankem.

Belgický frank (BEF)

Belgický frank byl zaveden v roce 1832 a stal se oficiální měnou Belgického království. Měna přežila dvě světové války a prošla několika měnovými reformami. Belgický frank byl nahrazen eurem v roce 2002. Belgický frank byl jednou z nejstarších moderních měn a často se používal nejen v Belgii, ale i v Lucembursku, což odráží úzkou ekonomickou spolupráci mezi těmito dvěma zeměmi.

Estonská koruna (EEK)

Estonská koruna byla zavedena v roce 1928, avšak během sovětské okupace byla nahrazena rublem. Po znovuzískání nezávislosti v roce 1992 se koruna vrátila do oběhu. Estonsko přijalo euro v roce 2011, čímž koruna zanikla. Přijetí eura bylo považováno za významný krok k integraci Estonska do evropských struktur a posílení jeho ekonomické stability.

Kyprská libra (CYP)

Kyprská libra byla oficiální měnou Kypru od roku 1879, původně zavedená pod britskou nadvládou. Po vyhlášení nezávislosti zůstala libra stabilní měnou a přetrvala až do přijetí eura v roce 2008. Přechod na euro znamenal pro Kypr stabilizaci jeho finančního sektoru a těsnější ekonomickou integraci s Evropskou unií.

Lotyšský lat (LVL)

Lotyšský lat byl zaveden v roce 1922 po první světové válce a znovu po získání nezávislosti v roce 1993 po rozpadu Sovětského svazu. Měna byla považována za stabilní a byla pevným symbolem lotyšské národní identity. V roce 2014 byl lat nahrazen eurem, čímž se Lotyšsko stalo jednou z posledních zemí, které euro přijaly.

Litevský litas (LTL)

Litas byl zaveden v roce 1922 a znovu zaveden po získání nezávislosti na Sovětském svazu v roce 1993. Byl považován za symbol suverenity Litvy a stabilní měnu. Litva přijala euro v roce 2015, což znamenalo konec litevského litasu jako národní měny.

Maltská lira (MTL)

Maltská lira byla používána od roku 1972 po nahrazení maltského libry. Měna byla pevně spojena s britskou librou, což odráželo historické vazby Malty na Velkou Británii. V roce 2008 Malta přijala euro, což podpořilo její ekonomickou stabilitu a integraci do evropských trhů.

Slovenská koruna (SKK)

Slovenská koruna byla zavedena v roce 1993 po rozdělení Československa. Koruna byla považována za stabilní měnu, zejména po ekonomických reformách v 90. letech. Slovensko přijalo euro v roce 2009, čímž se stalo součástí eurozóny, což přineslo ekonomickou stabilitu a posílení integrace Slovenska s evropským trhem.

Slovinská tolar (SIT)

Slovinská měna tolar byla zavedena v roce 1991 po vyhlášení nezávislosti Slovinska na Jugoslávii. Před zavedením tolaru používalo Slovinsko jugoslávský dinár. Tolar byl pojmenován po historické měně, která se používala v Evropě ve středověku. V roce 2007 Slovinsko přijalo euro a stalo se první z bývalých jugoslávských republik, která vstoupila do eurozóny. Přechod na euro přinesl stabilizaci slovinské ekonomiky a prohloubení integrace s evropskými trhy.

Chorvatská kuna (HRK)

Chorvatská měna kuna byla zavedena v roce 1994 po získání nezávislosti Chorvatska na Jugoslávii. Název 'kuna' byl inspirován historickým používáním kuny (malého dravce) jako platidla ve středověké Chorvatské a Slavonské banovině. Kuna byla zavedena jako symbol nové národní identity. Chorvatsko přijalo euro 1. ledna 2023, kdy kuna oficiálně zanikla, a země se stala členem eurozóny. Přechod na euro byl vnímán jako klíčový krok k posílení ekonomické stability a lepšímu začlenění do evropského hospodářského prostoru.

Aktuální země eurozóny, které používají euro jako svou oficiální měnu, zahrnují:

  1. Belgie
  2. Estonsko
  3. Finsko
  4. Francie
  5. Irsko
  6. Itálie
  7. Kypr
  8. Litva
  9. Lotyšsko
  10. Lucembursko
  11. Malta
  12. Německo
  13. Nizozemsko
  14. Portugalsko
  15. Rakousko
  16. Řecko
  17. Slovensko
  18. Slovinsko
  19. Španělsko
  20. Chorvatsko