MISTŘI PADĚLATELÉ (3) Luigi Cigoi a Edward Emery
19. století přineslo prudký rozvoj numismatického bádání.
Sběratelé ale nebyli jediní, kteří těžili z nově vycházející odborné literatury. Stejně rychle se zlepšovala i produkce padělatelů. Francie zásobovala falzy celou Evropu, na severu Itálie vedl numismatik Luigi Cigoi gang řezačů razidel a členové britské numismatické společnosti se zase potýkali hned se třemi padělateli.
Numismatika v 19. století
Koncem 18. století se sbírání mincí rozšířilo v širokých vrstvách obyvatelstva. Sběratelé se mohli účastnit specializovaných aukcí, ke kterým byly vydávány katalogy. V evropských státech byly zakládány numismatické společnosti a spolky, které vydávaly odborné časopisy. Rostl počet numismatických publikací a byly pořádány veřejné přednášky. Kromě stále oblíbených antických mincí se sbíraly i středověké a novověké ražby. Objevily se první katalogy novověkých mincí podle nominálů, jako byly například tolary nebo dukáty. Carl Wilhelm Becker nebyl jediným evropským padělatelem 19. století. Ve 20. letech století působil ve Smyrně Caprara, který padělal řecké mince. Nechvalně proslulou se stala Francie, kde ve 40. letech 19. století působilo hned několik padělatelských gangů, zaměřujících se na falza mincí normandských vévodů, merovejských tiers de sous ve zlatě a denárů. V samotné Paříži bylo ve 40. letech několik aktivních padělatelů, produkujících kvalitní falza vzácných středověkých francouzských a anglických mincí.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (7)
Po němých mincích věčný groš
Když z našich mincí znenadání zmizelo písmo a zároveň se dramaticky proměnil jejich vzhled, chvíli trvalo, než si společnost zvykla. Jako při většině změn i tady k tomu nakonec došlo. Tenký střížek brakteátům navíc obstaral přezdívku „plecháče“. Písmo většina obyvatel nepostrádala, protože byla negramotná. Za čas se ale písmena začala na mincovní obraz nesměle vracet. V plnohodnotné podobě, jako markantní součásti mincovního obrazu, najdeme písmo na slavném pražském groši.
„Ctihodný bratře, prosím tě, je tenhle plecháč v pořádku? Vždyť jsou tady na něm nějaký písmena.“ Řeholník se podíval na svého známého, pekaře Čeňka z Caletné ulice, a pak na minci, kterou mu nejistě podával. „Ukaž. No není to zrovna správně, ale je tam jméno našeho krále Otakara. Nedělej si starosti, tenhle peníz je v pořádku. Teď takové razí. Já sám už jich pár viděl.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.
