Nikolaj Nosov
Nikolaj Nikolajevič Nosov byl známý ruský autor dětských knih. V Čechách jsou nejznámější jeho příběhy o Neználkovi. Ty byly dokonce zfilmovány.
Moskva -
K výročí sto let od narození Nikolaje Nosova vydává ruská centrální banka novou stříbrnou minci s portrétem Nikolaje Nosova a s kolorovanými postavičkami malíčků a malenek.
Autory mince jsou A.V. Baklanov, Yu.S. Gogol a A.D. Shablykin kteří prováděli i rytecké úpravy mince. Ražba mince proběhla v Petrohradu, v tamní mincovně.
Mince je ražena ze sterlingového stříbra vysoké ryzosti 925/1000. Má průměr 33 mm a váží polovinu troyské unce. Na licní straně je částečně kolorovaná. Náklad těchto mincí je omezen na 7500 ks.
Tato mince opět probouzí vzpomínky na obyvatele slavného města Kvítečkova na Okurkové řece, které si oblíbily generace československých čtenářů. Doktora Pilulkina, lovce Kulku, opraváře Šroubka a další obyvatele Zvonečkové ulice teď připomíná tento originální přírůstek ve sbírkách malých i velkých sběratelů.
Úvod do grošového období (6) České mincovnictví grošové doby (2)
V období husitské revoluce ustává ražba pražských grošů. Přestože z kutnohorské mincovny vychází ještě několik let po smrti krále Václava IV., děje se tak de facto ilegálně z původních razidel se jménem a titulem zesnulého krále.
Zrno (obsah drahého kovu) jak grošů, tak i drobných peněz se čtyřrázem, které se nyní stávají prakticky jedinou domácí mincí, se záhy povážlivě snižuje tou měrou, že kronikáři brzy mluví o groších a penězích „z půhé mědi ražených“. V letech 1420 a 1421, kdy monopolní královskou mincovnu v Kutné Hoře ovládala strana katolická, razili husité svoji drobnou minci také v Praze.
Pro ražbu drobné mince i pražských grošů v počátcích revoluce použili husité zkonfiskovaného stříbrného majetku včetně církevních kalichů. Nedostatek kvalitního kovu a soustavná potřeba peněz si vynutila vydání prvních kreditních platidel (mince bez vnitřní hodnoty) – tzv. flútků. Kronikář o tom zaznamenal: „… A potom, když se jim stříbra nedostávalo, dělali peníze z půhé mědi... a těm říkali flútky.“
Špatná jakost husitských grošů se stala příčinou vybíjení speciálních značek – tzv. kontramarek na kvalitní groše. Tyto kontramarky začala přidávat na pražské groše jihoněmecká města jako označení pro bernou minci při městských trzích. Záhy se k nim připojila i další města zejména bavorsko-švábského a westfálského mincovního okruhu. Dnes známe na 240 kontramarek, jež nesly většinou podobu stylizovaného městského znaku a byly do plochy grošů vybíjeny jako drobné punce. Nezřídka lze najít i groš s několika – 2, 3 i více vybitými kontramarkami, jak jej označilo postupně za bernou minci několik měst. Za zvláštnost můžeme v tomto směru označit kontramarky moravských měst Jihlavy (ježek – Jihlava = německy Iglau = v doslovném překladu Ježkov) a Brna (orlice – městský znak).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
