Revoluce 1848–1849 … z pohledu numismatiky
Koncem 18. století se odehrály tři revoluce, které změnily tvářnost světa.
Probíhala zemědělská a průmyslová revoluce, která začala v druhé polovině 18. století v Anglii a rozšířila se pak postupně během půlstoletí do dalších zemí. Tím začal přerod převážně zemědělských společností na civilizace průmyslové s kapitalistickou ekonomikou a novou sociální skladbou obyvatelstva. Ekonomická a sociální přestavba evropské společnosti byla doprovázena dvěma politickými revolucemi, válkou za nezávislost Spojených států a Velkou francouzskou revolucí.1 Myšlenka, že zdrojem veškeré moci ve státě je lid, ovlivnila celý další vývoj v Evropě. Zahájila proces půl století trvajícího revolučního vývoje nejen v Evropě, ale i mimo ni. Evropská revoluce 1848-1849 je dovršením tohoto vývoje.
Revoluce 1848-1849 se skládala zhruba z padesáti dílčích povstání či ozbrojených střetnutí. Do bojů byla zapojena celá Evropa, ať již přímo či nepřímo byla zasažena jejich důsledky. Poprvé došlo k některým spojením jednotlivých povstání mezi sebou v různých zemích či oblastech.
REVOLUCE V RAKOUSKU A V ČECHÁCH 1848-1849
Rakousko bylo v revoluci ve zvláště těžké situaci, protože bylo národ
nostní monarchií, v níž se potlačené národnosti vyvíjely k národní emancipaci kulturní i politické a revoluce jim v tomto vývoji měla pomoci. Německá vládnoucí národnost, i ta naladěná k určitým reformám, však byla národnostně konzervativní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
Královna Viktorie Zajímavosti britského mincovnictví z let 1838–1901
24. května uplynulo 195 let od narození královny Viktorie.
Princezna, která nikdy neměla nastoupit na trůn, se stala nejdéle vládnoucím anglickým panovníkem. Její dlouhá vláda byla zajímavá i z numismatického hlediska. Pod vlivem Francie se Británie pokusila o decimalizaci, v Královské mincovně působil talentovaný William Wyon, sochy tvořili Joseph Boehm a Thomas Brock.
Život
Alexandrina Victoria se narodila 24. května 1819 v Kensingtonském paláci v Londýně. Jejím otcem byl Eduard, vévoda z Kentu a Strathearnu, čtvrtý syn krále Jiřího III., matkou Victoria Sasko-Coburg-Saalfeldská. Ani jeden z Viktoriiných strýců po sobě nezanechal dědice a tak se po smrti Viléma IV. 20. června 1837 Viktorie stala královnou Spojeného království. Přes nesouhlas Viléma IV. se Viktorie nakonec 10. února 1840 provdala za prince Alberta of Sasko-Coburského a Gotha, se kterým měla během 17 let devět dětí. Díky nim se Viktorie později stala známou jako „babička Evropy“ a měla vnoučata téměř na všech evropských dvorech.
Viktorie nebyla pouhou loutkou v čele státu, ale snažila se aktivně zasahovat do politiky. To mělo za následek řadu skandálů, které poškodily královninu pověst. Ta byla nečekaně zachráněna díky atentáům. Na královnu, projíždějící se v kočáře po Londýně pravidelně útočili političtí radikálové, zhrzení básníci nebo různí pomatenci. Útočníci kupodivu pokaždé vyvázli s poměrně mírnými tresty a vůči královně se zvedla vlna sympatií. Sama Viktorie prý poznamenala, že všechno to střílení na ní stojí za to, protože je díky němu vidět, jak je lidmi milována.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
