Mince Rudolfa II. v Uhorsku
Po nástupe Habsburgovcov na trón sa začala nová etapa v mincovníctve Uhorska. Do popredia sa
dostali podobne ako v mnohých iných krajinách Európy nové typy mincí – toliare, podľa ktorých sa pomenovalo celé jedno obdobie mincovníctva.
Rudolf II. po svojom nástupe na uhorský trón v roku 1576 nadviazal na razbu mincí svojich predchodcov. V Uhorsku sa počas jeho vlády produkovali takmer všetky druhy strieborných a zlatých mincí.
Dukáty
Medzi významné nominály patrili zlaté mince nazývané dukáty. Ikonograficky nadviazali na razby predchádzajúcich panovníkov. Na ich averze sa nachádza Madona s dieťaťom a na reverze je umiestnená stojaca postava svätého Ladislava (obr. 1). K zásadným zmenám v ikonografii dukátov došlo až v roku 1598, kedy sa v opise vypustilo meno sv. Ladislava (S LADISLAVS REX) a nahradilo sa menom panovníka. Svätého Ladislava potom pripomínala okrem postavy už len skratka S-L (SANCTUS LADISLAUS) alebo L-S, ktorá bola umiestnená po stranách stojaceho svätca. Je zaujímavé, že k tejto zmene došlo len v sedmohradských mincovniach Baia Mare (Nagybánya, Neustadt) a v Kluži (Kolozsvár, Klausenburg, Cluj-Napoca). Cieľom uvedenej reformy bolo vytlačenie obrazu sv. Ladislava ako jedného z najdôležitejších uhorských svätcov z mincovníctva. Takéto zmeny dokladajú habsburské snahy o unifikáciu mincovníctva vo všetkých krajinách patriacich pod ich nadvládu. Najďalej táto reforma zašla v Klužskej mincovni, kde sa v roku 1598 a v rokoch 1604–1605 razili mince výlučne podľa rakúskych vzorov. Radikálne zmeny sa ale nepodarilo doviesť do praxe všade. Svedčí o tom fakt, že v najvýznamnejšej uhorskej mincovni v Kremnici pokračovala razba dukátov naďalej v nezmenenej podobe. K malej zmene tu došlo len okolo roku 1604, kedy na averze pribudli dve ruže po oboch stranách Madony s dieťaťom. Razba dukátov v Uhorsku čo do počtu ročne vyrazených exemplárov nevykazovala stabilitu. Napriek tomu, že presný počet vyprodukovaných mincí máme zdokumentovaný len v niektorých rokoch vlády Rudolfa II., môžeme usúdiť, že ročná produkcia kolísala od 36 000 do 109 000 dukátov. Kolísajúcu tendenciu výroby môžeme badať aj pri ostatných nomináloch.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
KRIZE OBĚŽIVA V ANGLII NA KONCI 17. STOLETÍ (1) Padělatelé, okrajovači a William Chaloner
Anglie byla koncem 17. století rájem pro padělatele.
Ručně ražené mince přímo sváděly k padělání a okrajování mincí bylo celonárodní zábavou již od středověku. Koruna se sice pokoušela problémy řešit zavedením strojové ražby, ale padělatelé brzy dokázali prolomit nové ochranné prvky. Anglické stříbro mizelo ve velkém do Francie a obyvatelstvo se bouřilo. V neklidné době se objevil padělatel, který měl ambice i schopnosti: William Chaloner.
Anglické oběživo koncem 17. století
Koncem 17. století obíhaly v Anglii převážně starší ručně ražené mince. Ty byly díky svému opotřebení a nepravidelnému tvaru snadnou kořistí podnikavých jedinců, kteří z nich s pomocí nůžek a pilníků okrajovali zlomky stříbra. Ručně ražené mince nepředstavovaly žádnou výzvu ani pro padělatele. Falza byla odlévána z běžných kovů jako olovo nebo měď a poté postříbřena. Problémy s paděláním a okrajováním měly odstranit nové strojově ražené mince. První pokusy se strojovou ražbou proběhly již za vlády Alžběty I., kdy Francouz Eloye Mestrelle roku 1561 použil koňskou silou poháněný šroubový lis. Kvalita strojově ražených mince byla nepoměrně vyšší ale Mestrelle byl jako cizinec neoblíbený a jeho stroje byly pracovníky mincovny vnímány jako hrozba pro jejich zaměstnání.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2016.
