Raritní malý groš? Polemika nad článkem z minulého čísla
Nám sběratelům je dáno, že někdy vidíme to, co chceme vidět, a pak slepě hledáme argumenty pro svá tvrzení, i když jsou mylná.
Věda všeobecně (numismatika není výjimkou) je plná hledání nových cest, z nichž některé provází i řada omylů. Noví autoři přepisují pravidla a boří výsledky práce svých předchůdců s železnou pravidelností. Pluto už není planeta, chronologie pražských grošů jsou a budou znovu a znovu převysvětlovány např. díky novým a novým vědecky zpracovaným nálezům. Donedávna se o pražském stodukátu Ferdinanda III. mluvilo jako o medaili...
Po vydání minulého čísla přišel na mou adresu kritický dopis čtenáře:
Vážený pane šéfredaktore, jsem dlouholetým předplatitelem časopisu Mince & Bankovky a na každé nové číslo se vždy těším. Bohužel článkem z čísla 1/2014 uveřejněném na str.28-29 jsem byl zklamán protože je od základu mylný. Autor Karel Čurda zde popisuje „záhadný“ malý groš Rudolfa II. z pražské mincovny a nazývá ho raritou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
Korunová bankovka
Papírové peníze nemají tak dlouhou historii jako mince. Připomeňme si jen, kdy se na našem území začalo platit papírovými penězi – bylo to od roku 1762, tedy před 250 lety.
Samozřejmě to nebyly úplně první papírové peníze na světě, ty se objevily v Číně údajně ve 12. století a jejich existenci dovezl do Evropy mořeplavec Marco Polo. Zatímco mince se používaly od 7. století před naším letopočtem. Od počátku historie našich papírových platidel se tiskly hodnoty 1 (zlatý nebo koruna).
Když se řekne jednokorunová bankovka, tak je to v dnešní době už prakticky nepředstavitelné spojení. Tím spíše, když jsme svědky rušení haléřových mincí (také platily 1 haléřové mince), rušení 20 korunových a dokonce 50 korunových bankovek.
Ještě je třeba říci, že z formálního hlediska existovaly bankovky a státovky. V praktickém životě si tohoto rozdílu v názvu většinou nikdo nevšiml, ale přeci jen je zde jakýsi rozdíl. Mnemotechnickou pomůckou je to, že bankovku vydává emisní (cedulová) banka, státovku vydává stát (ministerstvo financí apod.). Na bankovce je tedy podepsán guvernér, pokladník či obecně někdo z centrální banky, na státovce je podepsán ministr financí.
Při popisu papírových platidel bude dále použit vždy správný název bankovka/státovka, ale v běžném textu si dovolím používat slovo bankovka pro oba významy.
V historii Československa ale i dalších období jsme platili celou škálou hodnot, většinou od jednokorunových bankovek až po 5000 koruny. Například první československá emise (mimochodem státovek) s datem 15. 4. 1919 byla tištěna v celé řadě tiskáren, různými tiskovými technikami a také na různé úrovni. Škála nominálů byla 1 Kč, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000 Kč. Větší rozptyl hodnot v naší historii již možný nebyl a není.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
-000001628&media=https://prazskamincovna.cz/Mincovna/img/neni_B.jpg){kind=link}