BANKOVKY ČESKOSLOVENSKA Výstava v Teplicích
Teplické muzeum ve spolupráci s místními sběrateli připravilo výstavu papírových platidel našich babiček.
Jak už jsme vás informovali v minulém čísle našeho časopisu, V lednu jsme zvali, nyní pro vás poodhalujeme zákulisí příprav této akce.
Samotné přípravy výstavy se datují až k počátku dubna 2015, kdy PhDr. Lucie Kursové z archeologického oddělení mě oslovila s nabídkou uspořádání výstavy na zdejším zámku na téma „Bankovky Československa“. Kontaktoval jsem svého kolegu a kamaráda Jana Šenfelda z pobočky ČNS Teplice, který se specializuje na Československé a Německé bankovky, zda by do tohoto projektu šel spolu se mnou. Na schůzce s Lucií jsme si řekli, co by se mělo vystavovat, připravili jsme seznam dostupných bankovek z našich sbírek, předběžně vypočetli rozsah a počet výstavních klipů. Od Lucie jsem si nechal poslat rozměr klipu, z kterého jsem vytvořil jeden zkušebnís celkovou vizualizací, včetně rozložení a hlaviček.V červnu jsem se sešel s Lucií a kurátorem numismatické sbírky teplického muzea Mgr. Viktorem Kellerem, kterého jsme seznámili s naší dosavadní prací a možnostmi jakými může muzeum do výstavy přispět.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
Setkávání s TGM První prezident očima medailéra
T. G. Masaryk je stálicí našich novodobých dějin. Jeho odkaz prošel zkouškou dvou totalit,
které svou averzí vůči němu prokázaly Masarykovy nadčasové hodnoty.
Nejprve úřady Třetí
říše, se spolehlivým instinktem zaměřeným proti všemu humanistickému, likvidovaly na
území protektorátu veškeré připomínky našeho prvního prezidenta. Komunisté pak po roce
1948 odstěhovali do depozitářů pár jeho zbylých soch a Masarykovy knihy záhadně zmizely
z regálů knihoven. T. G. M. se potom nadlouho zapsal do nových školních učebnic jako
exponent buržoazie a tím vlastně nepřítel prostého lidu. Do podvědomí lidových mas se
měl vtisknut obraz „toho prezidenta, který nechal střílet do dělníků“.
Není mým úkolem uvádět na pravou míru tyto a podobné urážky a cí lené dezinformace. K tomu je po ruce rozsáhlá odborná literatura. Mám však osobní zkušenost, protože patřím ke generaci, která se o Masarykovi už učila z nov ých učebnic dějepisu, používaných ve školách v padesátých letech. Tak se stalo, že mě tato největší osobnost moderních českých a také československých dějin dlouho míjela. Nebyl jsem sice inf ikován nějakým odporem, ale Masaryka jsem ke své škodě ještě jako středoškolák pořádně neznal a byl mně v podstatě lhostejný. Teprve šedesátá léta, a pro mě zároveň léta v ysokoškolská, mně poskytla v tomto
směru základní osvětu. V tisku v ycházely o Masarykovi texty, pro mou generaci skutečně objevné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012