Jinotaje Co je skryto na mincích a bankovkách
Platidla jakožto prostředek směny na sobě už od nepaměti nesou nespočetná množství symbolů, jejichž účelem je podat informaci o jakosti, hodnotě, ale také o zemi původu a emitentovi dané mince či bankovky.
A protože člověk je tvor zvídavý, stala se i platidla předmětem družné zábavy a z hledání jinotajů předmět lidového obveselení či ventilu v politicky vypjatých dobách.
Kanadský dolar
Jeden z nejproslulejších jinotajů nalezneme na emisi papírových platidel označovaných mezi sběrateli jako Devil‘s Face Hairdo Issue.1 Jedná se o bankovky sedmi nominálních hodnot po 1, 5, 10, 20, 50, 100 a 1000 kanadských dolarů (pick# 66–73), vydaných roku 1954 k prvnímu výročí nástupu Alžběty II. na trůn. Krátce po jejich uvedení do oběhu se však staly předmětem nevýdaného rozruchu, neboť při pohledu na účes britské panovnice nalezneme v jejích kadeřích obrys mužské tváře silně připomínající Satana. Nechtěné faux pas se záhy rozšířilo nejen mezi obyvateli Kanady, ale bylo často citováno i v zahraničních médiích. Centrální banka Bank of Canada posléze po uvedení nového vzoru bankovek byla nucena přistoupit k modifikaci portrétu a již následující rok vydala novou emisi bankovek ročníku 1954, tzv. Modified Hair style Issue (pick# 74–83).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
Ze světa kovových známek (6) Telefonní známky
První známky do telefonních automatů byly u nás zavedeny některými pražskými hotely
a restauracemi patrně již v době mezi válkami1.
(Obr. 1 2, Obr. 2) V tomto období se do
veřejných telefonních stanic užívaly jednokorunové mince vzor 1922 (Ø 25 mm, 6,66
g). Podle metrologických údajů shodných s prvorepublikovou jednokorunovou mincí lze
usuzovat na telefonní známky u ražeb, kde to není z legendy ani obrazu zřejmé. (Obr. 3, 4)
Některé privátní telefonní známky se lišily průměrem i hmotností od soudobých mincí. Užití telefonního automatu tak bylo omezeno na držitele zvláštních známek, vydávaných provozovatelem telefonního automatu, zpravidla hotelem. Průměry těchto známek byly 27 a 29 mm. (Obr. 5)
Zvláštní známky do veřejných automatů vznikly až na počátku čtyřicátých let v období Protektorátu Čechy a Morava. Okolnosti vzniku protektorátních telefonních známek byly dostatečně popsány v literatuře, odkazuji tak na práci Likovský-Štemberg-Šůla (1997). Zde bych pouze uvedl, že výrobcem telefonních známek pro Telefonní automatovou akciovou společnost (TAAS) byla ražebna Vladimír Podivín Praha. Známky měly kompenzovat nedostatek
jednokorunových mincí vzor 1922 tezaurovaných obyvatelstvem do doby, než budou vyražené v dostatečném množství protektorátní jednokorunové mince. Dvojjazyčné českoněmecké známky byly ražené ve čtyřech značených emisích v celkovém nákladu 1 100 000 a jejich platnost byla ukončena na jaře 1944. Od ledna 1944 je v upravených automatech nahradily zinkové protektorátní jednokorunové mince. (Obr. 6)
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012