Žofie Bavorská (1376 – 26. 9. 1425) – druhá manželka krále Václava IV. Stejně jako jeho první žena Johana, pocházela i ona ze starého německého rodu Wittelsbachů. Jejími rodiči byli bavorsko-mnichovský vévoda Jan II. Bavorský a Kateřina Goricijská.

Žofie se narodila v Mnichově, podstatnou část dětství ale prožila na hradě Landshut u svého strýce vévody Friedricha. Ten ji také na podzim 1388 vzal na návštěvu Prahy, kde při jednáních zastupoval Žofiina otce. Dvanáctiletá dívka prý Václava natolik okouzlila, že se po třech letech od smrti první ženy Johany rozhodl oženit. Svatba se konala 2. května 1389 v Praze. Pozoruhodné je, že se zřejmě nejednalo o primárně politický sňatek, jak bylo v té době mezi panovníky zvykem. I když obnovení spojenectví s Wittelsbachy bylo pro české království určitě přínosné. Vztah s druhou manželkou však už nebyl tak harmonický. Na jeho kvalitě se podepsalo i Václavovo marné čekání na potomka a možná i žárlivost na mladou a pohlednou ženu. Za královnu byla Žofie korunována až 13. března 1400, a to bez účasti samotného krále. Žofii oslovilo učení Jana Husa, jehož kázání osobně navštěvovala. Po Václavově smrti v roce 1419 byla Zikmundem jmenována správkyní země. To už se ale rozhořívaly husitské války, proto královna po několika měsících neklidnou zemi opustila a usídlila se v Prešpurku (dnešní Bratislavě). Tam zůstala až do své smrti v roce 1425.