650. výročí založení pražského arcibiskupství a položení základního kamene ke Katedrále sv. Víta              

Ať chceme či nechceme, odkaz nejslavnějšího českého krále a jednoho z nejvýznamnějších evropských panovníků Karla IV. se neustále promítá i do naší současnosti. Jednou z velmi významných událostí z doby jeho vlády byla založení pražského arcibiskupství. Není úkolem této publikace hodnotit význam povýšení pražského arcibiskupství na arcibiskupství z hlediska organizace církve a vztahů mezi církví a státem. Skutečností však je, že Praha jako sídelní město arcibiskupa dále nabyla na národním i evropském významu. Karel IV. tak korunoval úspěchem snahy svých přemyslovských předků, kterým poněkud vadila závislost české církve na německých hodnostářích.            

Bude asi vhodné připomenout, že prvním českým arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic, blízký přítel a rádce Karla IV., od jehož úmrtí uplynulo v roce vydání mince 630 let. Zevním výrazem z hlediska státu i církve významného aktu se měla stát stavba mohutné katedrály na Pražském hradě, budoucího duchovního stánku hlavy české církve. Jejím prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu a po jeho smrti padla šťastná Karlova volba na mladého stavitele a sochaře Petra Parléře, který se velmi významně zapsal do dějin pražské architektury nejen stavbou zmíněné katedrály (jeho význam připomněla pamětní mince vydaná v roce 1979). Umístěním hrobek českých panovníků a církevních hodnostářů do katedrály z ní Karel IV. učinil národní památník. Výběru obou témat pro vydání společné pamětní mince se proto nelze divit.            

Soutěž byla vyhodnocena v listopadu 1993. Byla obeslána 26 podáními. Komise při posuzování konstatovala dobrou úroveň soutěže, o čemž svědčí i poměrně velké množství udělených odměn. Do třetího kola soutěže postoupily tři návrhy aspirující na udělení cen a na doporučení k realizaci. K obojímu, - udělení I. ceny i doporučení k realizaci – byl vybrán návrh č. 18 především pro „myšlenkovou jasnost a plastickou jadrnost kompozice užitých symbolů“.            

Po otevření obálek komise konstatovala, že autorkou návrhu je Jarmila Truhlíková – Spěváková a že autory návrhů, které obdržely II. a III. cenu, jsou Vladimír Oppl a Ladislav Kozák. Jak vyplývá z citace zápisu, návrh Jarmily Truhlíkové – Spěvákové dostal před dalšími dvěma návrhy přednost především pro svou jednoduchost a srozumitelnost. Zvítězil šťastnější nápad, který více vyjadřuje monumentálnost zobrazeného skvostu, neboť i oba další ocenění medailéři použili na svých návrzích podobné prvky jako autorka vítězného návrhu. Jejich výsledky však nebyly tak přesvědčivé.            

S výběrem komise vyslovili svůj souhlas i zástupci arcibiskupství, kteří se jednání zúčastnili s hlasem poradním. Autorka zřejmě podvědomě dala kompozicí návrhu mince najevo, že pro český národ jsou štíhlé věže katedrály tyčící se nad Prahou jako symbol dominující a že výročí položení základního kamene katedrály má do určité míry přednost před výročím vzniku církevního úřadu. Oba prvky však nelze, zejména v souvislosti s dobou Karla IV., v žádném případě pojímat izolovaně. Spory o vlastnictví katedrály byly ještě daleko a nikoho v době posuzování návrhů nenapadlo, jak bude celý problém později medializován a politizován. Autorka návrhu se svým pověstným citem pro detail dokázala zachytit i bohatost gotických ozdob pro pražskou katedrálu typických. Není bez zajímavosti, že tato pamětní mince patří i mezi obchodně nejúspěšnější a že je vyhledávána zejména ve špičkové kvalitě.            

Mince byla ražena ve Vídni a podle vyjádření medailérů vídeňské mincovny patřila mezi ty zajímavější, na nichž se pracuje dobře. Byla vydána do oběhu 20. 4. 1994.

Katedrála sv. Víta

Roku 1344 Karel IV., tehdy ještě kralevic a markrabě moravský, pokládá s dlouholetým přítelem, Arnoštem z Pardubic, a se svým otcem, Janem Lucemburským, základní kámen katedrále sv. Víta v souvislosti povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Hlavními architekty byli Matyáš z Arrasu a později Petr Parléř. Je to trojlodní katedrála s příčnou lodí, ochozem a věncem kaplí. Nejvýznamější z nich je kaple sv. Václava postavená nad jeho hrobem. Velká neboli zvonová věž 99,5 metrů vysoká byla založena Parléřem, avšak dokončena až roku 1554 a roku 1770 opatřena barokní bání. Západní část, průčelí s osmdesátimetrovými věžemi, byla přistavěna v 19. a 20. století podle projektu Josefa Mockera. Po jeho smrti (1899) převzal vedení Josip Plečnik. V září 1929 byla dokončena dostavba katedrály u příležitosti tisíciletí zavraždění svatého Václava. Mimo jiné slouží jako pokladnice českých korunovačních klenotů, mauzoleum králů a galerie jejich sochařských a malířských portrétů.

Obraz vytvořený podle plánů Josefa Krannera dokazuje, jak citlivě první stavitel jednoty vnímal výjimečnost Parléřova díla. Velkou jižní věž chápal jako jedinou dominantu dómu, kterou chtěl zachovat i po přístavbě. Proto trojlodí pojal bez západních věží.




Návrh Josefa Mockera. Plány uznávaného stavitele zavrhli po jeho smrti konzervativci.
(Oba snímky - repro z knihy Katedrála sv.Víta v Praze, Academia Praha 1994)

Prameny :
ČNB, sekce peněžní a platebního styku,
cs.wikipedia.org