Česká národní banka vydává dne 21. listopadu 2001 do oběhu pamětní stříbrnou 200 Kč minci ke 250. výročí úmrtí barokního architekta a stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Mince se vydává ve dvojím provedení ražby, které se liší povrchovou úpravou a hranou. Klasické běžné provedení má stejný lesk mincovního pole i reliéfu a vroubkovanou hranu. Mince ve zvláštním špičkovém provedení (tzv. proof) pro náročné sběratele má mincovní pole leštěné do vysokého lesku a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem "ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *".

Mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze stejné slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hrubá hmotnost mincí je 13 g, průměr 31 mm a síla 2,50 mm. Obdobně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm, v síle 0,15 mm, v hmotnosti nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra nahoru 1%.

Na lícní straně je umístěna umělecká kompozice stylizovaných heraldických zvířat z velkého státního znaku ČR se dvěma českými lvy umístěnými diagonálně na zvýrazněných obdélníkových ploškách. Název státu "ČESKÁ REPUBLIKA" je ve dvou řádcích pod touto kompozicí. Označení nominální hodnoty "200 Kč" je umístěno kolmo k názvu státu při pravém okraji mince. Ústředním motivem rubové strany je fragment barokního portálu v horní polovině mincovního pole. Do fragmentu jsou zakomponovány další motivy typické pro barokní architekturu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, a to půdorys chrámu sv. Mikuláše v Praze na pozadí a dobový nástroj - odpichovadlo v popředí. V dolní polovině mincovního pole je ve třech řádcích nad sebou při pravém a spodním okraji dvousetkoruny umístěn nápis "Kilián Ignác DientzenhofeR" a pod ním letopočty "1751 - 2001". Pod letopočty jsou iniciály jména autora návrhu, pana Petra Pyciaka.

Ražbu provedla Česká mincovna a.s. v Jablonci nad Nisou, jejíž značka je umístěna na lícní straně pod kompozicí heraldických zvířat.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu, zhotovená na polokartónu s designem žlutého mramoru. Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná.

Kilián Ignác Dientzenhofer

Stavitelská dynastie rodiny Dientzenhoferů v období vrcholného a pozdního baroka zásadně ovlivnila architekturu ve třech oblastech střední Evropy (Čechách, Horní Falci a Frankách). Především to byl ve druhé generaci příslušník pražské větve rodiny Kilián Ignác, prostřední syn Kryštofa Dientzenhofera (původem z hornobavorského alpského podhůří a od roku 1687 malostranského měšťana), pokřtěný 1. září 1689 u sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze. Kryštof si v Kiliánovi Ignácovi vychovával svého nástupce a proto syna cílevědomě připravoval na dráhu architekta a na převzetí podniku. Nejprve to byla studia na malostranském jezuitském gymnáziu a několik let na filozofii u jezuitů ve staroměstském Klementinu. Po škole následovala neobyčejně dlouhá, ale pro další vývoj důležitá tovaryšská cesta (7 let), během níž se zdržoval ve Vídni a podle dobré znalosti francouzštiny a italštiny i v tehdy proslulých uměleckých centrech Paříži a Římě.

Samostatně začal tvořit v roce 1716. Soupis jeho díla činí více než 200 staveb, z nichž některé jsou mimořádně rozlehlé a technicky náročné, ale všechny jsou umělecky zcela dokonalé. Práce Kiliána Ignáce nezná kvalitativních výkyvů. Jako architekt a stavitel bezpečně zvládal (snad jako jediný) celý rejstřík tehdejší produkce. Výraz jeho staveb zahrnuje nejen dramatismus typu vrcholného baroka, ale i elegantní rafinovanost pozdně barokní stylizace, nebo náznaky rokokové hravosti. O mimořádné architektonické genialitě svědčí zejména projekty kostelů sv. Jana na Skalce (vedle Faustova domu na Karlově náměstí v Praze), sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze, po otci převzaté dostavbě chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze (se skvělou kupolí a zvonicí), plány monumentálních chrámů v Karlových Varech a Lehnickém Poli, nebo desítky vynalézavě řešených venkovských kostelíků. U světských staveb se jedná o půvabné domy pražských měšťanů a jedinou palácovou stavbu, nepochybně nejkrásnější pražský palác poloviny 18. století, palác Sylva-Tarrouců (Savarin) na Novém Městě v Praze. V omezeném výčtu nelze zapomenout na soukromý letohrádek v Praze na Smíchově, dnes vila Portheimka.

Kilián Ignác Dientzenhofer zemřel 18.12.1751 v Praze. Po jeho smrti již nikdo z rodinného klanu Dientzenhoferů nedosáhl takového umu a úspěchu.

Prameny: 

ČNB sekce peněžní a platebního styku
Mojmír Horyna - Jaroslav Kučera : Dientzenhoferové (AKROPOLIS)