Max Švabinský Padesáté výročí smrti autora československých bankovek
Československá platidla patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v oblasti bankovkové grafiky
vytvořeno.
Československá platidla patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v oblasti bankovkové grafiky vytvořeno. Je to dáno nejen jejich vynikající technickou úrovní, ale především i nádherným uměleckým zpracováním. Není divu, vždyť ve své době se na jejich tvorbě podíleli naši přední výtvarníci, jakými byli například Alois Mudruňka, František Kysela či Jaroslav Benda. Avšak mezi těmito autory vystupují do popředí především dvě jména, a to Alfons Mucha
a Max Švabinský, jehož padesáté výročí smrti jsme si právě 10. února připomněli.
Bankovková tvorba v díle Maxe Švabinského je úzce spjata s Tiskárnou bankovek Národní banky Československé (TB NBČS). Ta zahájila svou činnost v lednu 1928 a už 30. května téhož roku zahájila tisk prvních bankovek1. Tou byla Mudruňkova dvacetikoruna, jejíž výroba se sem přesunula z proslulé pražské tiskárny A. Haase2. Záhy po svém vzniku se TB NBČS začala plně zabývat otázkou přípravy nové emise bankovek, která měla postupně nahradit stávající, mnohdy graficky a technicky nesourodé, nominály tištěné z části v domácích a z části v zahraničních tiskárnách. Spolupráce na nových bankovách byla tak po Alfonsu Muchovi svěřena právě Maxi Švabinskému. Ten v té době patřil mezi naše přední výtvarníky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (11)
Co mohou prozradit značky
Příběh písma na mincích není jen přehlídkou opisů plných titulů, které obíhají reprezentativní portréty panovníků. Při spodním okraji mincovního pole můžeme objevit nenápadné znamení, provedené s pomocí nějakého symbolu anebo písmene. Tyhle značky si nekladou za cíl upoutat. Přesto jsou stopou málo známého životního osudu, podpisem pod práci, při které šlo nejen o dobrou pověst profesionála, ale někdy také o život.
Dva muži pospíchali při okraji lesa a občas se ohlédli na město, které nechali za sebou. Když si po několika hodinách konečně dopřáli krátký odpočinek, namítnul řezač želez Tobiáš: „Ale pane, možná jsme tam mohli zůstat. Vévoda Valdštejn vás zná a císaři by vás třeba nevydal.“ „Vím líp než ty, co se od něj dá čekat,“ utrhl se na kolegu mincmistr Baltazar Zwirner. „Císaři by mě možná nevydal, ale zato bych nepřežil dnešní den. Ještě pořád toho vím moc o kšeftech jejich slavného mincovního konsorcia.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2019.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
