Ze světa kovových známek (27)
České chmelové známky II
Nejvíce chmelařů v historii – 11 430 potenciálních vydavatelů známek, je uváděno v roce 1929, kdy také na 17 264 hektarech kulminovala rozloha chmelnic v Československu. Na jejich množství měla dopad i první pozemková reforma, při níž zejména drobný příděl půdy uvedl do pohybu tisíce lidí. Zlevnění výroby účelových známek ve 20. letech minulého století spustilo lavinu i v ražbě chmelových známek. Dochovaný materiál ukazuje, že známky si nechali razit i chmelaři hospodařící na nepatrných rozlohách chmelnic.
Z úvodu by se mohlo zdát, že již z období před druhou světovou válkou existují tisíce chmelových známek. Taková je i představa většiny sběratelů, a tak není o tyto zajímavé a často mimořádně vzácné bohemiky zájem srovnatelný se známkami pivovarů. Skutečnost je ale poněkud jiná. Počet ražených známek kolísal od pár set kusů po emise několikatisícové v ydané velkostatky a později JZD a ČSSS. Většina českých chmelov ých známek byla ražena v počtu kolem 400 kusů a ve srovnání s mincemi raženými v miliónov ých nákladech tak patří ke vzácným ražbám. Fakt, že po skončení platnosti byly často jako bezcenné likvidovány celé emise, v ysvětluje velkou vzácnost některých dochovaných známek, jimž se zničení vyhnulo. Na otázku poměru odborně ražených a svépomocí zhotovených známek nelze za současného stavu bádání jednoznačně odpovědět.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
Jozef Bubák Vzpomínka na autora slovenských bankovek
Počátkem roku nás v rozmezí dvou týdnů opustily hned dvě významné osobnosti, které svou tvorbu spojili se světem bankovek.
28. ledna zemřel Oldřich Kulhánek, kterému jsme věnovali krátkou vzpomínku v minulém čísle a 11. února poté autor novodobých slovenských bankovek – Jozef Bubák.
Narodil se 23. dubna 1950 v Komárně. V letech 1963 až 1968 navštěvoval v rodném městě lidovou školu umění pod vedením akademického malíře Františka Chrástka. Po jejím absolvování nastoupil na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislave, kde mu přednášeli Dezidor Milly, Petr Matejka, nebo například František Gajdoš. Při jejím ukončení získal za vynikající studijní výsledky prestižní Cenu Martina Benku.
Mezi lety 1975-1978 působil jako odborný asistent na Fakultě architektury Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě a od roku 1978 se již plně věnoval malířství na volné noze. Netvořil však jen grafiky, k nejvýznamnějším dílům patří i jeho nástěnné malby pro Národní onkologický ústav v Bratislavě a i na dalších místech po celém Československu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
