Vyšší medailérská škola v Jablonci nad Nisou Výstava absolventských prací
Již po sedmnácté od vzniku Vyšší odborné školy, která vznikla při Střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou, proběhla v jejích prostorách výstava absolventských prací studentů třetího ročníku VOŠ.
Výstava probíhala ve dnech 11. až 14. června 2013 a nabízela ke zhlédnutí závěrečné práce sedmi studentů, kteří letošní rok úspěšně ukončili studium. Závěrečná výstava završila jejich působení na škole v roli studentů a zároveň byla příjemnou tečkou za celoročním obdobím realizace jejich diplomových prací. Pojďme se nyní na tento proces realizace blíže podívat.
Celý proces tvorby závěrečných prací odstartovalo zadání témat absolventských prací jednotlivým studentům na začátku školního roku v září. Každému ze studentů bylo zadáno jiné téma, všichni měli ale stejné technické omezení dané zadáním, a to vytvořit práci ve formě kulaté, ražené medaile. Studenti nejdříve začali kreslením skic, zachycovali výtvarné nápady nejlépe vystihující jim zadaná témata. Tyto skici postupně vykrystalizovaly do podoby finálních kresebných návrhů následně převedených do podoby sádrových modelů rubu a líce budoucích medailí. Podle sádrových modelů pak studenti začali vytvářet ve školních dílnách razicí nástroje. Po zhotovení těchto nástrojů a jejich tepelném upravení proběhla samotná ražba medailí, částečně ve školních dílnách a částečně ve firmě Znak Malá Skála v. d. Díky velkorysému přístupu ze strany vedení této firmy je škola schopna dlouhodobě razit i ty technologicky nejsložitější medaile.
Odražky medailí studenti dále opracovali, povrchově upravili pískováním, patinováním a lakováním. Vzniklé medaile byly spolu s kresebnými návrhy, sádrovými modely a razicími nástroji nainstalovány v prostorách školního ateliéru a celá tato prezentace byla připravena nejdříve pro samotnou absolventskou zkoušku, konanou 10. června 2013 a poté následující výstavu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013.
VZÁCNÝ PENÍZ ke korunovaci Maximiliana II. na českého krále
Král Ferdinand I. stanovil v závěti z 25. února 1554 rozdělení svých zemí mezi své tři syny.
Maximilian jako prvorozený dostal do držení podunajské Rakousko tj. Dolní a Horní Rakousy, království české a uherské. Kromě toho byl určen jako nástupce římské císařské koruny. Prostřední Ferdinand získal Tyroly a nejmladšímu Karlovi připadla vnitrorakouská hrabství Korutany, Štýrsko a Kraňsko. Tím se v rakouské linii habsburského rodu vytvořily tři větve – rakouská, tyrolská a štýrská.
Maximilian se narodil 1. srpna 1527 ve Vídni jako syn rakouského arcivévody, českého krále Ferdinanda (pozdější císař Ferdinand I.)1 a jeho manželky Anny Jagellonské.2 Mládí strávil v tyrolském Innsbrucku, kde také studoval. Dostalo se mu důkladného vzdělání. Mezi jeho učiteli byli významní humanisté, jako například Caspar Ursinus Velius a Georg Tannstetter. Podobně jako jiní členové panovnické rodiny i Maximilian se učil celé řadě jazyků. Vedle němčiny to byla francouzština, španělština, italština, čeština, maďarština a latina. K jeho učitelům krátce patřil i Wolfgang Schiefer (tajný luterán, a proto byl brzy propuštěn), který Maximilianovi údajně jako první přiblížil myšlenky protestantismu. Sympatie k této konfesi3 tak utvářely charakter mladého arcivévody. Poměrně brzy, již v roce 1543, vstoupil do kontaktu s protestantským kurfiřtem Augustem Saským, což habsburský dům dost nelibě nesl. Měl být proto co nejdříve izolován od protestantského vlivu, a tak když mu bylo
sedmnáct let, vzal ho sebou jeho strýc Karel V. do Španělska a v roce 1548 ho oženil se svou dcerou Marií, infantkou španělskou.4 Sňatek měl jednak upevnit svazek mezi španělskou a rakouskou linií rodu, jednak byl zamýšlen i jako pokus o převýchovu a přivedení arcivévody na katolickou víru. Ale ani pobyt na španělském dvoře Karla V. jeho katolicismus příliš neposílil.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
