Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850 – 14. září 1937) – zakladatel a první prezident Československé republiky, pedagog, filozof a politik. Označován bývá také jako prezident Osvoboditel.

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil v Hodoníně na jižní Moravě. Jeho rodiče pracovali na statku židovského podnikatele Nathana Redlicha: matka jako kuchařka, otec byl kočí. Na přímluvu místního faráře rodiče talentovaného syna přihlásili na nižší reálnou školu v Hustopečích. Po jejím ukončení odešel Masaryk do Vídně, kde se měl vyučit strojním zámečníkem. Ze školy však utekl a nějaký čas potom pracoval jako kovářský učedník v Čejči, načež nastoupil do německého gymnázia v Brně.

Díky vynikajícímu prospěchu získal stipendium a navíc si přivydělával jako vychovatel v rodině policejního ředitele Antona Le Monniera. Příjem měl v té době natolik vysoký, že mohl na studiích podporovat i svého mladšího bratra Ludvíka. Kvůli odmítání povinné školní zpovědi, i dalším výhradám, se mladý Masaryk dostával do sporu s vedením školy. Po jednom z incidentů dokonce hrozilo jeho vyloučení ze všech rakouských vzdělávacích ústavů.

V té době byl Le Monnier naštěstí přeložen do Vídně a svého chráněnce vzal s sebou. Masaryk pak od listopadu 1869 začal studovat na Akademickém gymnáziu, v roce 1872 odmaturoval a zapsal se na vídeňskou filozofickou fakultu na obor filologie. Tam ho velmi ovlivnil vynikající německý profesor Franz Brentano, s nímž se Masaryk později spřátelil. V roce 1873 Le Monnier umírá, Masaryk ale nachází nové působiště a finanční zajištění u bankéře Rudolfa Schlesingera. Jeho syna Masaryk doprovázel na studijních cestách v Itálii, a pak v Německu. V Lipsku, kde si rozšiřoval vzdělání, poprvé potkal svoji budoucí ženu Charlottu Garrigue, dceru bohatého podnikatele z New Yorku. Dívka ho po všech stránkách zaujala a ještě před odjezdem z Německa se pár zasnoubil. Když z New Yorku došla zpráva, že se Charlotta zranila, vydal se Masaryk přes Atlantik a brzy si svou lásku vzal. Jako projev úcty ke své ženě, začal budoucí československý prezident užívat také jejího jména.

Manželé se nejprve usadili ve Vídni, kde se narodily jejich děti Alice a Herbert. V září 1878 Masaryk podal habilitační práci Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, jejíž pozdější knižní vydání vyvolalo značný ohlas. Rodina se po celé vídeňské období potýkala s finančními problémy, takže když v roce 1882 přišla nabídka od profesora Jana Kvíčaly z pražské univerzity, Masaryk neváhal a přijal místo mimořádného profesora. Manželé se brzy zapojili do pražského společenského života a stali se váženými celebritami, navzdory jejich svobodomyslným a emancipovaným názorům, které v tehdejším konzervativním prostředí často vyvolávaly rozpaky. V roce 1886 se jim narodil další syn Jan, v roce 1890 pak dcera Eleanor, která však ještě téhož roku zemřela. O rok později přišla na svět nejmladší Olga. Kromě přednášek na univerzitě se Masaryk věnoval také vědecké práci a redigoval časopis Atheneum, do něhož i přispíval.

V letech 1887 a 1888 pobýval Masaryk v Rusku, kde se setkal také se spisovatelem a filozofem Lvem Nikolajevičem Tolstojem. Z této cesty vzniklo dvousvazkové dílo Rusko a Evropa.

Bouři vyvolal Masaryk, když se postavil do čela odborníků zpochybňujících pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Přesto, že podal jasné argumenty, dokazující, že se jedná o falzifikáty, nemohla mu to část odborné i laické veřejnosti odpustit.

V následujících devadesátých letech vydal řadu spisů: v roce 1895 to byly Česká otázka, Naše nynější krize, Jan Hus a Karel Havlíček. Následovaly spisy Moderní člověk a náboženství (1896) a Otázka sociální (1898).

Masaryk vždy prosazoval nezaujatý a pravdivý pohled na věc, i za cenu vlastního odsouzení. To dokázal také v případě takzvané hilsneriády. Židovský mladík Leopold Hilsner se tehdy měl dopustit rituální vraždy, což Masaryk odmítl jako neopodstatněnou pověru. Hysterie, která pak vypukla, zasáhla i Masarykovy studenty, kteří svého profesora označili za zrádce a dokonce proti němu demonstrovali.

Politickou kariéru zahájil T. G. Masaryk v řadách strany mladočechů, do níž vstoupil v roce 1890. S názory svých spolustraníků se však postupně začal rozcházet. V roce 1900 byla založena Česká strana lidová, která o šest let později přijala název Česká strana pokroková. Za ni byl v letech 1907 a 1911 zvolen poslancem ve volebním obvodu Rožnov, Vsetín, Valašské Klobouky, Bystřice pod Hostýnem, Bojkovice, Příbor, Kopřivnice, Nový Jičín, Štramberk, Zlín, Valašské Meziříčí, Krásno a Vizovice.

Až do první světové války působil jako jediný poslanec této strany. Po vypuknutí konfliktu Masaryk odjel do zahraničí a začal organizovat odboj vůči habsburské monarchii. Pobýval nejprve v Itálii, v Ženevě a následně přesídlil do Francie a pak do Anglie. Masaryk si uvědomoval důležitost československých legií vznikajících zejména v Rusku, kam se vydal je podpořit. Zasazoval se o volný nábor dobrovolníků, které ruské úřady povolily až po úspěšném nasazení československé brigády v bitvě u Zborova (2. července 1917). Vznikla tak dobře organizovaná armáda, která postupně dosáhla počtu až 40 tisíc mužů. Plánovaný přesun do Francie však přerušila bolševická říjnová revoluce. Masaryk proto zorganizoval náročný přesun sboru po Transsibiřské magistrále do přístavu Vladivostok a pak loďmi zpět do Evropy. T. G. Masaryk odjel do USA, kde společně s českými a slovenskými krajanskými a exilovými spolky prosadil vznik československého státu. Prezidentem republiky byl zvolen 14. listopadu 1918, sám se do vlasti vrátil až 20. prosince a následujícího dne byl v Praze triumfálně přivítán. Nejvyšším představitelem Československé republiky se Masaryk stal celkem čtyřikrát. Abdikoval 14. prosince 1935, za svého nástupce doporučil Edvarda Beneše. Tomáš Garrigue zemřel 14. září 1937 na zámku v Lánech.