PÍSMO NA MINCÍCHA MEDAILÍCH (8)
Návrat k antickým vzorům
16. století znamenalo v našich dějinách krátké, ale významné období hned v několika ohledech. Středověk byl nahrazován humanismem, ať už si tohle nepříliš přesné pojmenování vykládáme jakkoli. Se snahou nastolit absolutní monarchii k nám v téže době přicházel i nový sloh – renesance. Zatímco politický tlak vyvolával v české stavovské společnosti protitlak, nová umělecká forma se zabydlovala bez obtíží. To vše se, jako vždy, projektovalo i do mincovního obrazu, včetně písma.
„Kde je Berger?“ ozýval se z chodby mincovny opakovaný a stále sí lící křik. Ry tci se podívali po sobě a pak na prázdné místo po jejich kolegovi. To už se rozletěly dveře a mincmistr se vztekle rozhlédl po dílně. „Já to věděl, že uteče. A dobře udělal. Tentokrát by mu to už neprošlo. Dvě chyby ve dvou slovech a ještě ke všemu v titulu panovníka!“ Mincmistr se odmlčel a bylo vidět, že právě začal přemýšlet, jak ochránit vlastní kůži. Pak se vzpamatoval a do těch několika mlčících tváří křikl: „No co je, dělejte dál! Ale pro všemohoucího Boha, už bez chyb!“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.
Jakou barvu má zlato ?
Ryzí zlato má hřejivou, bohatě žlutou barvu.
V slitinách s jinými kovy však může nabývat celé řady odstínů od bílé, přes žlutou až po červenou barvu. Zvláštními postupy však může získat i nečekanou modrou, černou nebo růžovou barvu.
Podobně jako malíř míchá žlutou a modrou barvu aby získal zelenou, lze smícháním různých kovů změnit barvu zlatého šperku. Přidáním mědi získává barva zlata červené tóny, stříbro a některé další kovy ji mění k bílé. Tím se ale snižuje ryzost zlata a mění se i jeho fyzikální vlastnosti.
Červené zlato – červený odstín se získává přidáním mědi. Čím vyšší je obsah mědi, tím nižší je tvrdost slitiny, což někdy bývá na závadu pevnosti zlatnického výrobku.
Zelené zlato – slitina zlata se stříbrem nebo s kadmiem. Odstín zelené je ovlivňován množstvím stříbra ve slitině.
Modré zlato – slitina zlata s ocelí, obyčejně v poměru 18:6. Zvláště v Evropě byl tento odstín zlata oblíben v 19. století, kdy do módy přišly ocelové šperky. Tumbagu – slitina zlata a mědi v poměru 4:1. Vyniká nízkou tavitelností a větší tvrdostí než jiné slitiny zlata a má matný lesk bronzu.
Purpurové zlato – tak se nazývá slitina zlata a hliníku obyčejně v poměru 18:6. Jeho barvu nelze označit jako čistě purpurovou, spíše se podobá bronzu se švestkově modrým nádechem. S purpurovým zlatem se veřejnost seznámila poprvé v roce 1937.
Bílé zlato – je slitina zlata s kovy, které ho intenzivně odbarvují, takže slitina nabývá čistě bílé barvy, je naprosto stálá na vzduchu a dá se vyleštit do vysokého lesku. Nejintenzivněji odbarvuje zlato nikl a paládium. Zřídka se přidává do slitin bílého zlata rhodium, měď a zinek. Bělozlaté slitiny jsou známy od počátku 20. století, nenašly však zpočátku ve zlatnictví oblibu, díky své tvrdosti byly spíše používány v hodinářském průmyslu jako slitiny ložiskové a pružinové. Dalším výzkumem byly získány slitiny vhodné i pro klenotnictví, zvláště jako náhražka platiny k výrobě klenotů. Bílé zlato se rozezná od platiny lučavkou královskou, která na zkušebním kameni vryp bílého zlata okamžitě rozpustí.