1970 - Proof - 50 Kčs - V. I. Lenin | Mincovna. Obecní dům, Praha.

ČASTO VÁS ZAJÍMÁ

Máte zlato skladem? Zlato skladem je výrazně označeno textem SKLADEM. Máte-li zájem o větší množství stejného výrobku, nebo výrobek není k dispozici na vámi preferované prodejně, potvrdíme vám jeho dostupnost obratem.

Je aktuální cena zlata? Výkupní i prodejní ceny aktualizujeme denně. U objednávek investičního zlata, stříbra, platiny a dalších investičních kovů je cena fixována NONSTOP. Úhradu stačí provést během dalšího pracovního dne.

Je zaslání zlata bezpečné? Absolutně. Máme 20 let zkušeností s diskrétním a hlavně spolehlivým doručováním hodnotných zásilek našim klientům v ČR i na Slovensku.

Dodáváte zlato i na Slovensko? Áno. Vaše objednávky si môžete vyzdvihnúť v Bratislave, Brně alebo vo Vsetíne. Spoľahlivo vám ich doručíme aj do každého mesta a obce Slovenska.

1970 - Proof - 50 Kčs - V. I. Lenin

Vladimír Iljič Lenin (22. dubna 1870 - 21. ledna 1924) – ruský revolucionář, vůdce bolševické strany. Původním jménem V. I. Uljanov.

Lenin se narodil v rodině ředitele gymnázia ve městě Simbirsk (později přejmenovaném na Uljanovsk). Jeho otec usiloval o zvýšení vzdělanosti obyvatelstva a propagoval demokratizace Ruska. Sám mladý Uljanov byl vynikající student, zajímal se o dějiny, literaturu i cizí jazyky. K Leninově radikalizaci došlo poté, kdy carské úřady nechaly popravit jeho staršího bratra, jenž se podílel na pokusu o atentát na cara. Za účast ve studentských protestech v roce 1887 byl po čtyřech měsících vyloučen z právnické fakulty univerzity v Kazani a vyhoštěn do nedaleké vesnice Kokuškino. Do Kazaně se mohl vrátit na podzim následujícího roku, na školu se však už nedostal.

Práva tedy dokončil formou dálkového studia v Petrohradě, kde v roce 1891 získal koncesi k právnické praxi. O dva roky později se do tehdy hlavního města ruského impéria přestěhoval. Místo povolání právníka se však začal věnovat politice a brzy se stal vůdčí osobností petrohradských marxistů. V roce 1895 založil radikální organizaci Svaz boje za osvobození dělnické třídy, ale ještě téhož roku byl policií zatčen a po čtrnácti měsících věznění poslán do vyhnanství na Sibiř. Do vesnice Šušenskoje za ním přijela levicová aktivistka a učitelka Naděžda Krupská, s níž se Lenin v roce 1898 oženil.

Po návratu ze Sibiře odešel do emigrace do Švýcarska, kde vydával časopis Iskra a podílel se na vzniku Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR). Po jejím rozštěpení v roce 1903 se stal představitelem radikálního bolševického proudu. V roce 1905 se situace v Rusku začala vyhrocovat. Odpor vůči vládě vyburcovala takzvaná Krvavá neděle (22. ledna), kdy carská armáda postřílela na osm set lidí v protestním procesí vedené knězem Gaponem. V listopadu toho roku se Lenin vrátil do Petrohradu, aby lidových bouří využil pro své záměry. První pokus o revoluci byl neúspěšný, a tak odcestoval do Finska, později do Švédska, aby se pak nadlouho usadil ve Švýcarsku.

V roce 1912 se v Praze konala všeruská konference SDDSR, kde se Leninovo bolševické křídlo organizačně osamostatnilo.
V únoru roku 1917 se v Rusku uskutečnila demokratická revoluce, která svrhla carský režim. V dubnu se Lenin za pomoci německých úřadů vrátil do země a ve snaze využít chaotické situace, začal organizovat převrat. 7. listopadu, po dělostřeleckém výstřelu z křižníku Aurora, bolševici obsadili Zimní palác, kde sídlila prozatímní vláda. Už následujícího dne se Lenin stal předsedou rady lidových komisařů. Říjnová revoluce odstartovala krutou občanskou válku, v níž se nakonec bolševikům podařilo porazit vojska bělogvardějců i intervenční sbory z Anglie, Francie, Německa, Itálie, USA a Japonska.

30. dubna 1918 se Lenina pokusila zastřelit členka strany eserů Fanny Kaplanová, za což byla později popravena.

Lenin nechal tvrdě pronásledovat pravoslavnou církev a vyzval k likvidaci kněží, jeho armáda krutě rozprášila zoufalé rebelie hladových rolníků, které ožebračovaly vojska obou bojujících stran. Poté, kdy násilná bolševická politika přivedla Sovětský svaz k ekonomické katastrofě, obnovil Lenin drobné soukromé podnikání, odstoupil od kolektivizace a vyhlásil nový ekonomický plán (NEP). Po nástupu Stalina, před nímž v závěru svého života marně varoval i sám bolševický vůdce, došlo k dalšímu teroru a násilnému upevňování komunistické moci. Lenin zemřel po druhé mrtvici 21. ledna 1924 v Gorkách u Moskvy.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (48)

Početní peníze II. – Importované

Početní peníze se v Čechách razily již ve 14. století, ale jejich produkce byla marginální a nestačila potřebám. Četné nálezy na území ČR dokládají jejich mohutný import.

Nakolik se u nás užívaly početní peníze z Francie a z rakouských zemí, které se ojediněle objevují v nálezech, není prozatím zřejmé. Mohly to být ražby typu koruna – květinový kříž s opisem AVE MARIA GRACIA PLENA na líci a literami A-V-E-G kolem čtyřpásu na rubu (obr. 1), které jsou přidělovány do doby vlády Karla VI. (1380–1422) (Mitchiner 1988, 179–182). Zajímavostí je v tomto ohledu nález staršího francouzského žetonu Filipa VI. z Valois (1328–1350) typu trůnící panovník – květinový kříž (obr. 2) jako součást depotu míšeňských grošů odkrytého v roce 1888 v okrese Žďár nad Sázavou (Němeček 1968, 250). Patrně se u nás užívaly také nejstarší tyrolské početní peníze z doby vlády arcivévody Zikmunda 1439–1490 (Radoměrský 1950, 176–177, č. 7) (obr. 3). Později v Čechách převládl dovoz z Norimberku, kde se od poloviny 15. století počal vzmáhat cech klempířů a výrobců početních penízů. Příslušník cechu, který se zabýval výrobou početních peněz, se nazýval Rechenpfennigschläger či Rechenpfennigmacher, čili doslova razič či v ýrobce početních penízů.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2019.

Jakou barvu má zlato ?

Ryzí zlato má hřejivou, bohatě žlutou barvu.

V slitinách s jinými kovy však může nabývat celé řady odstínů od bílé, přes žlutou až po červenou barvu. Zvláštními postupy však může získat i nečekanou modrou, černou nebo růžovou barvu.

Podobně jako malíř míchá žlutou a modrou barvu aby získal zelenou, lze smícháním různých kovů změnit barvu zlatého šperku. Přidáním mědi získává barva zlata červené tóny, stříbro a některé další kovy ji mění k bílé. Tím se ale snižuje ryzost zlata a mění se i jeho fyzikální vlastnosti.

Červené zlato – červený odstín se získává přidáním mědi. Čím vyšší je obsah mědi, tím nižší je tvrdost slitiny, což někdy bývá na závadu pevnosti zlatnického výrobku.

Zelené zlato – slitina zlata se stříbrem nebo s kadmiem. Odstín zelené je ovlivňován množstvím stříbra ve slitině.

Modré zlato – slitina zlata s ocelí, obyčejně v poměru 18:6. Zvláště v Evropě byl tento odstín zlata oblíben v 19. století, kdy do módy přišly ocelové šperky. Tumbagu – slitina zlata a mědi v poměru 4:1. Vyniká nízkou tavitelností a větší tvrdostí než jiné slitiny zlata a má matný lesk bronzu.

Purpurové zlato – tak se nazývá slitina zlata a hliníku obyčejně v poměru 18:6. Jeho barvu nelze označit jako čistě purpurovou, spíše se podobá bronzu se švestkově modrým nádechem. S purpurovým zlatem se veřejnost seznámila poprvé v roce 1937.

Bílé zlato – je slitina zlata s kovy, které ho intenzivně odbarvují, takže slitina nabývá čistě bílé barvy, je naprosto stálá na vzduchu a dá se vyleštit do vysokého lesku. Nejintenzivněji odbarvuje zlato nikl a paládium. Zřídka se přidává do slitin bílého zlata rhodium, měď a zinek. Bělozlaté slitiny jsou známy od počátku 20. století, nenašly však zpočátku ve zlatnictví oblibu, díky své tvrdosti byly spíše používány v hodinářském průmyslu jako slitiny ložiskové a pružinové. Dalším výzkumem byly získány slitiny vhodné i pro klenotnictví, zvláště jako náhražka platiny k výrobě klenotů. Bílé zlato se rozezná od platiny lučavkou královskou, která na zkušebním kameni vryp bílého zlata okamžitě rozpustí.