HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (16) Koalice oltáře a trůnu
Sestup katolické církve po schodišti společenského významu, započatý koncem 18. století, pokračoval.
Vývoj směřující k sekularizaci se v druhé polovině 19. století zdál nezvratný, zejména ve většině západoevropských zemí. Shodou různých okolností se tento trend uplatňoval ve střední Evropě trochu jinak.
„...Pane, dej mi sílu, abych dokázal čelit neznabohům a ochránit tvou církev...“ Z kaple se ozývaly úryvky šeptané modlitby. Několik bezesných listopadových nocí roku 1848 dovedlo modlícího se člověka k pocitu bezmoci a zoufalství. Hrabě Giovanni Maria Mastei – Ferreti, který jako papež už dva roky užíval jméno Pius IX., zažíval chvíle velké životní zkoušky. Byl v obležení povstalců v paláci Qurinal. K boji proti útočníkům neměl prostředky a pasivní obětí se stát nechtěl. Nazítří v převlečení uprchl na jih, daleko od Říma, kde byla mezitím vyhlášena republika. Z Neapole pak požádal císaře o pomoc proti osnovatelům krvavé revolty. Dostalo se mu jí. Rok 1848 byl osudný nejen pro rakouského císaře, ale i pro papeže. Pius IX. byl na stolci sv. Petra už dva roky a svou tolerancí vzbuzoval naděje světských liberálů a církevních modernistů. Šok z revoluce ho však radikálně a na celý život proměnil. Od zmíněného roku, už jako přesvědčený konzervativec, blokoval, brzdil a zatlačoval až do konce svých dnů. Rychle se tak dostal na pozice sil, které po roce 1848 ovládly habsburskou monarchii.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (36) Jídelní známky I
Známky k odběru jídla v pohostinství, tedy kovové stravenky, mají u nás bohatou historii.
O jejich oblíbenosti u sběratelů svědčí fakt, že pražské jídelní známky z poloviny 19. století byly součástmi numismatických sbírek snad již v době své platnosti.
Filozof, lékař a politik Jan Jessenius či Ján Jesenský nebo také Jan z Jesenu se narodil 27. prosince 1566 ve slezské Vratislavi. V roce 1583 se zapsal na univerzitu ve Wittenbergu a v roce 1587 obhájil v Lipsku disertaci. V roce 1588 odešel na filozoficko-lékařské učení do Padovy, kde obhájil lékařskou i filozofickou práci. V Praze získal doktorát, nejprve se vrátil do Vratislavi, kde působil jako lékař a později získal titul dvorního lékaře saských vévodů. Stal se mimořádným profesorem a v roce 1597 rektorem univerzity ve Wittenbergu. V roce 1600 přijel za přítelem Tychonem de Brahe do Prahy, kde provedl na těle odsouzence první veřejnou pitvu, jejíž popis je jedním z vrcholů jeho vědecké činnosti. V Praze pak prováděl jako host Univerzity Karlovy další pitvy a publikoval odborné práce. Začal se zabývat také politikou, stal se jedním z hlavních představitelů protihabsburského hnutí a plnil diplomatické úkoly.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.