Kdo byl Andragorás? Záhadní vydavatelé antických mincí
Kouzlo a tajemství řecké klasické numismatiky spočívá v různorodosti mincovních motivů, nominálů i vydavatelů. V období helénismu jsou emise měst či městských států doplněny nominály panovníků.
Zatímco klasické řecké antické mince doslova plýtvají obrazovými náměty, postavy bohů se střídají s totemovými zvířaty či božskými atributy, helénistické mince vykazují značnou námětovou rigiditu. Lícní stranu charakterizuje většinou portrét zprava (buď vydavatele, jeho předka nebo některého z bohů), rubní strana je vyhrazena pro božstvo a nápisy identifikující vydavatele.
Obecně proto platí, že rámcové určení helénistických mincí k jednotlivým vydavatelským domům či oblastem je jednoduší než v případě mincí klasických. Jejich přesné přiřazení konkrétnímu panovníkovi či dokonce lokalizování místa jejich vzniku je však mnohdy nesmírně obtížné. Situaci ztěžuje skutečnost, že následník často vydával mince s portrétem zemřelého předchůdce či zakladatele dynastie (Seleukovci, Ptolemaiovci), nebo s portréty svého dobrodince a podporovatele (např. nejkrásnější portréty Seleuka I. se dochovaly na ražbách pergamského vládce Filetaira).
Neméně potíží způsobuje opakování několika dynastických jmen v jednom rodě, (Antiochos, Seleukos, Alexandros, Apollodotos, Diodotos), extrémní případ je pak jméno Ptolemaios, které lze přečíst na všech egyptských epigrafických ražbách.
Samostatnou kapitolu a mnohdy badatelský oříšek představují ražby ve stylu emisí Alexandra Velikého. Jeho mince z drahých kovů byly napodobovány téměř sto padesát let po jeho smrti v mincovnách od Makedonie až po města v Malé Asii a Palestině. Rozhodnutí, zda mince vznikla za života velkého krále, je bez specializované literatury nemožné a mnohdy i přesto sporné. Stejně tak rozlišování mincoven pomocí mincovních značek je velmi diskutabilní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
Padělky 2011 Jsou české peníze bezpečné?
Celková hodnota padělků českých bankovek opět klesla.
Tento závěr konstatovali představitelé
ČNB na tiskové konferenci, která se konala v budově banky 27. února a měla za úkol zhodnotit množství falešných peněz v našem peněžním oběhu.
V roce 2011 bylo na území České republiky zadrženo celkem 4541 padělaných a pozměněných bankovek a mincí české měny v celkové hodnotě 2,94 milionu Kč. Z celkového počtu padělaných
platidel padá 4499 na bankovky, bylo zadrženo 21 padělaných mincí a 21 pozměněných bankovek a mincí. Jejich hodnota činila 2,94 milionu Kč. V roce 2010 bylo přitom zadrženo celkem
4986 padělaných a pozměněných českých bankovek a mincí v hodnotě přes 4,8 milionu korun.
Ve většině se nejednalo o falza nebezpečná.
„Většinu padělků rozpozná i laik,“ potvrzuje člen bankovní rady ČNB Pavel Řežábek. „K odhalení padělku stačí kontrola základních ochranných prvků, a to ve třech jednoduchých krocích: promnutím bankovky mezi prsty, pohledem na bankovku proti světlu a jejím sklopením.“ Většina padělků byla stejně jako v předcházejících letech vytištěná na inkoustových tiskárnách (96 %). V pětistupňové škále nebezpečnosti je 73 procent padělků českých bankovek hodnoceno 4. nebo 5. stupněm jako méně zdařilé nebo neumělé. Takové
falzifikáty nenesou zpravidla žádná nebo pouze jednoduchá napodobení ochranných prvků. Prozradí je papír, kvalita obrazu, absence vodoznaku nebo neuměle vytvořený kovový proužek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012.