Beatrix Neapolská (16. 11. 1457 – 23. 9. 1508) – manželka králů Matyáše I. Korvína a Vladislava II. Jagellonského. Jejími rodiči byli neapolský král Ferdinand I. Ferrante a jeho žena Isabela di Chiaramonte.

Beatrix byla na svoji dobu velmi vzdělaná, zajímala se o klasické antické autory a domluvila se v několika jazycích.

Její otec Ferdinand byl nemanželským synem aragonského a neapolského krále Alfonse Velikého, což výrazně snižovalo šance na sňatek s mužem z nejvyšších společenských kruhů.

Problémy s původem však měl i ovdovělý uherský a český král Matyáš Korvín, který marně hledal manželku s patřičným společenským postavením. Beatrix, v jejíchž žilách kolovala královská krev, tak představovala vhodné řešení. Krátce před svatbou, která se konala v prosinci v Budíně, byla korunována za uherskou královnu.

To umožnila zástupná svatba, k níž bez účasti Matyáše došlo už na podzim v Neapoli. Beatrix na budínském dvoře získala silné postavení a spolu s ní do hlavního města Uher dorazila též italská renesance. Matyáš, který byl mecenášem umění, tak našel manželku, s níž ho pojily podobné zájmy. Potomka a dědice se však král nedočkal. Po jeho smrti se královna na podzim 1490 vdala za krále Vladislava Jagellonského. Sňatek to byl ryze účelový a po usednutí na uherský trůn Vladislav papeže požádal o rozluku. Jagellonec byl už jednou ženatý se stále žijící kněžnou Barborou Braniborskou a navíc vyšlo najevo, že Beatrix nemůže mít děti. K rozluce došlo až deset let po sňatku. Královna pak zbytek života strávila v italské Neapoli. Současně papež zrušil i Vladislavův svazek s Barborou Braniborskou, který nikdy nedosáhl naplnění.