Jak se dělá mincovna (1) Z pověď zakladatele
Za svou více než osmnáctiletou činnost v mincovním oboru jsem se mnohokrát setkal s dotazem, jak vznikla v Jablonci nad Nisou výroba mincí. Nikdy jsem na to nemohl jednoznačně odpovědět, přestože jsem označován za zakladatele ČM.
Za svou více než osmnáctiletou činnost v mincovním oboru jsem se mnohokrát setkal s dotazem, jak vznikla v Jablonci nad Nisou výroba mincí. Nikdy jsem na to nemohl jednoznačně odpovědět, přestože jsem označován za zakladatele České mincovny (ČM).
Je pravda, že bižuterní výroba, ve které jsem dlouhá léta působil, mi vždycky svými kovovými výlisky a hlavně drobnými blyštivými kolečky, drobné penízky připomínala. Zvláště ty, které se navěšovaly na náramky a na ženských rukou krásně cinkaly. To však určitě nebyl ten opravdový impuls, který mě přivedl na myšlenku, že by ve firmě Bižuterie a.s. mohla vzniknout výroba kovových peněz. Výroba, která v budoucnu přesáhne rámec nejen města Jablonce, potažmo České republiky, ale překročí rámec Evropy a stane se pojmem celosvětovým. Do takovýchto dálek jsem v roce 1992 rozhodně neviděl. Jisté zkušenosti jsem však měl, vždyť se kovová bižuterie z naší produkce vyvážela do celého světa už více než jedno století.
Výroba mincí v Jablonci se pokládala za opravdu velký nápad. Jak se ale velké nápady rodí. Velké nápady se málokdy zrodí na nějakých poradách nebo zasedáních. Tam většinou někdo povídá, někdo by měl poslouchat, pokud nespí, nebo nemyslí na něco úplně jiného.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012.
Ze světa kovových známek (9) Známky potravních (konzumních) spolků a družstev
Rozvoj potravních spolků v rakouských zemích nastal po liberalizaci podnikání
odstartované vydáním živnostenského řádu r. 1859 a obchodního řádu v roce 1862.
Po schválení spolčovacího zákona roku 1867 byly svépomocné potravní spolky definovány
jako hospodářské spolky a od vydání družstevního zákona roku 18731 působily jako
výdělková a hospodářská společenství.
Posláním potravních spolků zakotveným v jejich stanovách bylo nakupovat zboží denní potřeby pro domácí použití od v ýrobců a prodávat je členům za minimální ceny. Založením svépomocného spolku čelili zaměstnanci truck-systému2 do jeho zákazu v Rakousku-Uhersku v roce 1870, kter ý ale někde dál ve skryté formě přetrvával v továrních konzumních prodejnách
ovládaných podnikateli3.
Svépomocné spolky a později podnikatelská družstva, které měly v obchodní a někdy i v ýrobní sféře konkurovat podnikatelům a zlepšit tak životní úroveň členů, počaly vznikat v 60. a 70. létech XIX. století. Ideologem a zároveň i jedním z iniciátorů svépomocného hnutí v Čechách byl v té době JUDr. František Ladislav Chleborád (1839–1911). Vzorem mu byl německý model svépomocného hnutí, učení Schulz-Delitsche, a anglický spolek Rochdale Pioneers, u nás uváděný jako Poctiví pionýři (zákopníci) Rochdalští4, o jehož činnosti obsáhle referoval v přednáškách a časopisecky. F. L. Chleborád stál u vzniku a byl prvním předsedou nejznámějšího svépomocného spolku pražského Oulu založeného roku 18685. Podle Oulu byly zřizovány podobné svépomocné spolky v Praze i na venkově. Spolek po odchodu Chleboráda pro osobní rozpor y a špatné hospodaření byl nucen ukončit činnost 18. července 1875.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012