Gabriel Bethlen... a kremnická mincovňa
Na sklonku leta 1619 sa na strane protestantského tábora zapojil do udalostí Tridsaťročnej vojny (1618–1648) sedmohradské knieža Gabriel Bethlen.
Svoje úsilie sústredil na ovládnutie územia dnešného Slovenska, kde chcel dobyť Bratislavu a významné banské mestá ako Kremnicu, Banskú Štiavnicu, či Banskú Bystricu. Vo svojich plánoch počítal aj s dobytím Viedne, ktorá bola hlavným mestom jeho úhlavného nepriateľa Ferdinanda II. (1619–1637).
Bethlen sa prvýkrát priblížil k banským mestám už v septembri 1619. Tie sa mu z obavy pred plienením, či zlým zaobchádzaním, rýchlo podriadili. Bethlena zaujímali obzvlášť banské mestá, pretože si uvedomoval ich obrovský význam. Nachádzali sa tu významné ložiská
zlata, striebra a medi. Preto sa v októbri 1619 na stretnutí s predstaviteľmi banských miest v Kláštore pod Znievom Bethlen intenzívne zaujímal o výnosy z baní. Z banských miest
zohrávala zvláštnu úlohu Kremnica, ktorá patrila medzi najväčších producentov mincí v Uhorsku. Tú sa snažil Bethlen využiť čo najviac, aby mal potrebné prostriedky na financovanie nákladnej vojny proti Habsburgovcom. Aj keď v Kremnici po jej ovládnutí v roku 1619 nerazil žiadne mince, v tomto čase mu mesto vyplatilo 500 dukátov. Kremnickým podkomorským grófom bol v uvedenom roku Ján Lienpacher, ktorý zastával úrad od 12. decembra 1618. Napriek tomu, že bol spočiatku cisárskym úradníkom, patril medzi obľúbených ľudí Gabriela Bethlena. Za svoje verné služby dostal dokonca od neho dva domy. Lienpacher patrí medzi veľmi zaujímavé postavy uhorských a českých dejín. Do šľachtického stavu vstúpil 2. júna 1607, kedy mu v Prahe udelil erbovú listinu cisár a kráľ Rudolf II.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (30) Psí známky a jejich výrobci
Nejpočetnějším druhem našich nepeněžních účelových ražeb jsou psí známky - stvrzenky dokládající zaplacení poplatku za držení psa, jeho očkování proti vzteklině, případně nesoucí další údaje o totožnosti zvířete.
Svým provedením uzpůsobeným k nošení se blíží medailím, mezi něž bývají často řazeny.
Vybírání psí daně bylo povoleno roku 1869 na Moravě, v Čechách byla tato povinnost zavedena od roku 1873, k čemuž byl císařem Františkem Josefem I. vydán Zákon daný dne 29. března 1873 pro království České, kterýmž zplnomocňují se obce k uvedení daně ze psů1. Evidenční psí známky vydávaly každoročně tisíce obcí i další vydavatelé2, například okresy. Protože se vzory (tvary) těchto známek každoročně měnily, aby bylo již zdálky vidět, že za psa byla zaplacena daň, a od roku 1909, kdy byl vydán zákon o povinné kontumaci, byly zavedeny ještě kontumační známky předepsaného rombického tvaru (obr. 7-8), není se co divit, že psí známky jsou zdaleka nejpočetnější skupinou našich účelových ražeb. Odhaduje se, že v českých zemích bylo vydáno 200 000 druhů účelových známek (Světlá-Dubská - Likovský 1995, 166-167). Psí známky se na tomto počtu podílí osmdesáti procenty. Toto těžko představitelné množství dostává v posledních letech jasnější kontury. Hlavní podíl na tom má rozmach detektorové prospekce, která vynesla na světlo krom jiného i tisíce ztrátových psích známek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.