FULLA Ľudovít (* 27. 2. 1902 Ružomberok, + 21. 4. 1980 Bratislava) - slovenský malíř, grafik, ilustrátor a scénický výtvarník

Ľudovít Fulla vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesorů Arnošta Hofbauera a F. Kysely v letech 1923-27. Sám byl pedagogicky činný v letech 1949-52 na Vysoké škole výtvarného umenia v Bratislavě, kde založil oddělení figurálního a monumentálního malířství. Spolu s Mikulášem Galandou a také M. Benkou měl zakladatelský význam pro slovenské moderní malířství, byl spoluautorem prvního manifestu slovenské avantgardy (Súkromné listy Fullu a Galandu, 1930-32). Z podnětů kubismu a fauvismu vytvořil osobité dílo s výraznou barevností a senzitivností (Letní ráno, 1930), později zachycoval atmosféru slovenského folklóru a v jeho tvorbě se prosadila také inspirace lidovým uměním (Zemplinčanka; Nedeľné popoludnie; Slovenská nevesta, 1949; Idyla slovenskej rodiny, 1970).

Významná byla rovněž jeho grafická tvorba (Ukrižovanie, 1937, 1961; Veterná Bratislava, 1957), ilustrace především slovenských lidových pohádek a scénické práce, vznikající ve spolupráci se Slovenským národním divadlem. Za scénický návrh mu také byla roku 1936 udělena bronzová cena na trienále v Miláně. Po 2. světové válce byl Fulla pověřován i monumentálními zakázkami, navrhl triptych pro Expo 58 v Bruselu, mozaiky pro Bratislavský hrad.